Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORIE

DĚJINY OBCE A FARNOSTI JEZNÁ

Roku 1272 je obec Jezná poprvé zmíněna jako majetek chotěšovského kláštera premonstrátek (které ho získaly pravděpodobně nějakým odkazem v dědictví).

Roku 1352 zde podle záznamů existoval i kostel (původně zasvěcený sv. Václavu) a byl zde trvale ustanoven i farář. Roku 1360 je poprvé v dokumentech jmenovitě zmíněn farář z Jezné – Stach z Kozolup, v souvislosti s jakousi krádeží jablek.

Asi roku 1330 koupili panství od kláštera zakladatelé rodu rytířů z Bubna. Rod se později rozdělil na několik větví, všechny si ale v erbu ponechali své „mluvící znamení“ – buben. 

Heřman z Bubna se např. v  16. století proslavil udatností v tureckých válkách, Jan Varlajch z Bubna byl generálem stavovského vojska poraženého na Bílé Hoře. Potomci hraběcí větve Bubna – Litic žijí dodnes a byl jim navrácen např. zámek Doudleby.

  Roku 1379 koupil panství rytíř Heřman z Nečtin.

Rod Benedů z Nečtin (podle svého předka Benedy, který sloužil císaři Zikmundovi a dostal od něj zámek Břežany) byl poměrně mohutný, např. Petr z Nečtin, od roku 1518 zemský správce, měl šest synů, přesto rod roku 1808 vymřel.                                                      

Od roku 1471 se majitelem panství stává Petr Chlumčanský z Přestavlk, příslušník starobylého rodu.

Poslední Chlumčanský, Václav Leopold, byl nejprve litoměřickým biskupem a poté pražským arcibiskupem. Před svou smrtí roku 1830 odkázal jmění Národnímu muzeu v Praze.

Poslední farář před husitskými válkami byl Vavřinec roku 1427. Pak byla fara obsazena až roku 1595 Bartolomějem Vrtíkem.

Následuje řada dalších 19 farářů, z nich Benedikt Götz založil farní matriky (1690) a Karel Lang začal psát farní kroniku (1825).

Roku 1563 prodává Chlumčanský své jmění bratrům Úlickým z Plešnic, potomkům již vymřelého rodu Úličků z Úlic. Rod držel panství přes sto let, dcera posledního potomka rodu, Ludmila Barbora, se provdala za Viléma Leopolda z Říčan a panství tak roku 1674 přešlo na rod Říčanských.

Říčanští z Říčan mají ve svém erbu trojlist již od roku 1266, kdy zakladatele rodu Ondřeje jmenoval král Přemysl Otakar II. nejvyšším komorníkem. Mohutně rozvětvený rod vymřel počátkem 19. století.

Mezitím kolem roku 1600 vyhořel farní kostel a čekal dlouhých 170 let na svou opravu.

Páni z Říčan nechali pod sakristií kostela v Jezné vybudovat rodinnou hrobku, která podle posledního Soupisu památek z roku 1907 obsahuje prosté dřevěné rakve bez nápisů.

Roku 1710 se do Jezné stěhuje rod Bohušů z Otěšic pocházející z Tachovska. Bohušové panství rozšiřovali přikupováním dalších pozemků a polností, ale po získání dědictví po Anně Terezii Merklínské se stěhují do Merklína a panství Jezná opět prodávají.

Poslední mužský člen rodu Bohušů, purkrabí Václav, byl vrchním ředitelem České spořitelny v Praze (+ 1885).                        

Roku 1774 jsou jako majitelé panství známi Schirndingové ze Schirndingu.

Tento původně německý rod vlastnil od roku 1555 panství Lesná na Tachovsku, kde si vystavěli i zámek. Rod se odstěhoval z Čech po roce 1945.

Schirndingové ukončili úspěšně opravu a přestavbu kostela do podoby, jak ho známe dnes, takže mohl být roku 1773 znovu slavnostně vysvěcen.

Poté se majitelé panství Jezná střídali rychlým tempem. Většinou tu majitelé vydrželi pouze v jedné generaci. Roku 1783 sídlí zde rakouský rod Soyer z Burgsburgu, už roku 1795 kupuje Jeznou Alois Haffenbrädl, příslušník původně sklářské rodiny, povýšené roku 1783 do šlechtického stavu (založil i sklárnu v Chotěšovičkách). Roku 1801 koupil statek zemský rada rytíř  Anastáz Herbig, v roce 1833  ​kupuje panství Antonín Cecinkar z Birnic, jehož rodin jej vlastní do roku ​1848. Do roku 1900 se jako vlastníci vystřídali ještě rytíř Weidenheim, Rudolf Dombrowský a hrabě Bedřich Stadion Tannhausen (1884 opravil kapli v Pňovanech).

Roku 1900 koupil panství Úlice spolu s Jeznou podnikatel Emerich Macenauer, jehož potomci žijí na zámku v Úlicích v šesté generaci dodnes.

Barokní fara v Jezné byla obydlena jen do konce 2. světové války, P. Veczerek odešel raději se svými farníky roku 1946 do Německa, a do opuštěné farnosti se nastěhovali noví obyvatelé, „někteří ne nejlepší pověsti, o kostel ani nezavadí“, (citace z Farní kroniky). Do Jezné dojížděli úřadovat a učit náboženství nejprve kaplani ze Stříbra, později faráři z Města Touškova. Fara už nebyla nikdy obsazena a roku 2011 byla v rámci akce zbavování se nepotřebných budov prodána do soukromých rukou.

Farní zahrada byla ponechána napospas přírodě. Protože nebyl nikdo, kdo by se o ni staral, zarostla brzy hustým křovím a teprve roku 2013 se začalo s její úpravou. V konečné fázi by se měla stát klidným místem nabízejícím odpočinek všem, kdo se rádi zastaví v tichu.

DĚJINY NÝŘANSKÉHO ÚZEMÍ

Dějiny území, jehož středem je v současnosti Město Nýřany, jsou úzce spojeny s premonstrátským klášterem v Chotěšově. Když roku 1220 blahoslavený Hroznata založil pro svou sestru Vojslavu a její družky tento klášter, podřídil jej mužskému premonstrátskému klášteru v Teplé, který také založil, a kde sám žil. Nad sestrami, jejich životem i majetkem tedy bděli probošti tepelského kláštera, první byl probošt jménem Zdislav.

Klášteru v Chotěšově patřily od počátku četné vesnice v jeho okolí (úplně na začátku i vesnice Jezná, která byla ovšem od kláštera zbytečně vzdálená, takže ji sestry pravděpodobně směnily za něco bližšího). Duchovní službu pro sestry i všechny místní věřící zajišťovali řeholníci z kláštera Teplá, sídlící v klášteře a na místních farách. Těch v raném středověku nebylo nijak mnoho. Obyvatelstvo okolních vesnic, které se živilo převážně zemědělstvím a řemesly, docházelo na bohoslužby buď do klášterního kostela v Chotěšově nebo do Dobřan, kde od 13. století existovala "pobočka" tepelského kláštera. Další byla až ve Městě Touškově, ale ta patřila klášteru kladrubskému. V roce 1352 ve velké vlně zakládání císařem Karlem IV. byla založena fara v Heřmanově Huti (tehdy Horní Sekyřany), ve Vsi Touškově a ve Vejprnicích, čímž se "hustota" far poněkud zvýšila. 

Majetek kláštera se během staletí měnil, býval vypleněn (husity či jinými vojsky), znovu rozmnožen, vyměněn, zastaven, prodán nebo zakoupen. Zajímavý je fakt, že nejčastěji zastavovanou vesnicí byla právě obec Nýřany, zřejmě by byla její případná ztráta pro chotěšovský klášter nejméně bolestivá...

Život zde plynul stejně jako jinde v Království českém. Až do roku 1782, ​kdy Josef II. klášter premonstrátek zrušil, a 44 sester se muselo vystěhovat. V té době patřila klášteru tři města (Dobřany, Stod a Staňkov), 38 vesnic, 8 dvorů, 5 mlýnů, 4000 hektarů lesa a 3000 hektarů polí. To vše v dražbě koupil hrabě Thurn Taxis. V této "osvícenské době" dochází k dalšímu zakládání nových far, v okolí vzniká fara v Úhercích (1785).  A pak už dostal vývoj rychlý spád. A úplně jiný směr.

​Roku 1788 je doloženo první kutání uhlí u Vlkýše (Heřmanova Huť), ve velkém se ale začalo hýbat se zemí v roce 1829 nejprve severně od Nýřan (Pankrác), v roce 1835 v okolí Hněvnic a kolem roku 1850 definitivně končí zemědělská idyla a do poklidné krajiny vstupují komíny a šachty. Po výstavbě železnice (1861) se průmysl ještě více prosadil, vznikly sklárny v Heřmanově Huti a také železárna. Malá vesnička Nýřany se stala průmyslovým centrem. V roce 1880 již čítá na 4200 obyvatel.

​Ne všichni tito nově příchozí byli hluboce nábožensky založení, ba právě naopak, ale přesto na přelomu 19. a 20. století je vidět snaha o výstavbu nových kostelů i far, možná proto, aby obyvatelstvo nemuselo chodit na bohoslužby tak daleko...

​V roce 1913 je založena farnost v Blatnici, (kostel zde byl postaven již roku 1900), nýřanská expositura (pobočka od roku 1893) dosud podřízená farnosti Úherce, se začíná stále více osamostatňovat, roku 1904 pak obec staví na volném prostranství kostel sv. Prokopa. Nutno dodat, že proti vůli tepelského opata, který měl za to, že ohromný, nedávno dokončený kostel v Úhercích úplně postačí pro všechny. Nicméně radní Nýřan si prosadili svou a dokonce se zavázali, že si sami budou platit faráře a žádného řeholníka z kláštera Teplá nepotřebují.  

​Původní kompaktní území chotěšovského dominia se tak rozdrobilo na jednotlivé farnosti - Úherce, Nýřany, Heřmanova Huť a Blatnice. Po roce 1946 došlo k vyhnání nejen civilních obyvatel německého původu, ale i velké části řeholníků tepelského kláštera. Mnohé fary zůstaly opuštěné, situace se pak ještě více zhoršila po zatýkání kněží v 50. letech 20. století. Faráři v Nýřanech postupně obstarávali stále větší území.

V roce 2005 vznikla Farnost Nýřany sloučením bývalých čtyř samostatných farností, k nimž se přidala i farnost Jezná, která do té doby patřila pod správu Města Touškova. Historie se tak vrátila opačným směrem k velkým správním celkům s mnoha kostely, kterým ovšem chybí tři základní věci dělající farnost živou farností s nadějí na budoucnost - a to jsou věřící, patroni kostela a kněží...