NEDĚLE IUDICA

5. NEDĚLE POSTNÍ

Bože, zjednej mi právo, a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.

Vstupní antifona této neděle volá k Bohu, který podle naší víry vstupuje do dějin a zasahuje svou mocí.

V prvním čtení slibuje prorok Ezechiel, že Hospodin vdechne svému lidu nový život, vyvede ho z temnoty a usídlí v nové zemi. (Ezechiel, kapitola 37, verš 12-14).

Žalm volá z hlubin duše k Hospodinu a doufá v jeho pomoc (žalm 129).

Druhé čtení upozorňuje, že Duch Boží, který v nás přebývá a dává nám život věčný, je důležitější než naše tělo. (List Římanům, kapitola 8, verš 8-11).

Evangelium přináší poslední zázrak, který Ježíš vykonal před vstupem do Jeruzaléma. Byl to jistě silný zážitek pro všechny zúčastněné, důkazem je velmi podrobný popis události i rozhovorů. (Janovo evangelium, kapitola 11, verš 1-45).

Se kterou z postav příběhu bychom se mohli ztotožnit?

Když Ježíš volá Lazara z hrobu, ten vychází omotán pohřebními plátny. Je to znamení: jeho probuzení je jen dočasný návrat do života, který bude za nějaký čas znovu smrtí ukončen.

Vzkříšení Ježíše bude jiného druhu. Jeho plátna zůstanou ležet v hrobě a smrt nad Ním svou moc definitivně ztratí. Poté, co prošel smrtí, je opět vrácen do života, bohatší o bolestnou zkušenost, kterou nikdo z jeho blízkých nepoznal a nemá tedy šanci mu plně porozumět. S touto samotou se také bude muset vyrovnat. Ježíš ho zavolal, aby žil. Bude rozvázán – svobodný – bude moci odejít, kam chce.

Rozvázání a odejití je symbolem svobody, kterou přináší život v Kristu, život Ducha. Člověk žijící novým životem, tj. stále obrácený k Bohu a hledající vztah s Ním, odkládá svou starou „podobu“, protože nachází svou pravou podobu – podobu Boží – uvnitř.

Dalšími důležitými osobami jsou Lazarovy sestry.

Marta je žena, která vychází Ježíšovi naproti v době, kdy její sestra zůstává doma. Upřímně a beze všeho přikrašlování pojmenovává a vyjevuje, co má v sobě. Tím dovoluje Ježíši, aby její myšlenky poopravil, dotáhl, dokonce aby ji napomenul. Pro svou touhu po Bohu neváhá riskovat. A každá věta, kterou si takto s Ježíšem vymění, ji posouvá o krok dál. 

Marie naslouchá, většinou mlčí, v celém Písmu je zachycena pouze jedna její věta, kterou navíc už před ní vyslovila její sestra, čeká, přijímá, prožívá a miluje až na dno svého nitra, z něhož nechává tryskat slzy.

Největší a nejevidentnější Ježíšův zázrak stává se paradoxně posle dním a rozhodujícím argumentem pro nevěru a nenávist Židů. Z toho je zřejmé, že zázraky, a to ani ty největší a nejnepochybnější, nejsou určeny k tomu, aby před nimi kapitulovali i ti, kteří odmítají víru. Ani evidentní historické zázraky zatvrzelostí nevěrců nijak nepohnou. Zázraky jsou Boží dar těm, kteří věří, nebo jsou ochotni uvěřit, a proto jsou na cestě hledání a otevřenosti.