ÚVODNÍK - NEJSOU LIDI

„Prosím vás, kde se dá tohle koupit?“ ptala se při rozdávání betlémského světla jedna zvědavá paní. A dívala se přitom na lampu, ze které zářilo betlémské světlo. Když se dozvěděla, že se to skutečně už asi nikde koupit nedá, byla trochu zklamaná. Co je na té lampě tak zvláštního? Našli jsme ji v depozitáři, pohozenou a špinavou. Vyleštili jsme ji a dali novou funkci. Dříve sloužila farářům, kteří chodili zaopatřovat nemocné. Má stojan na malou svíčku a pod držadlem malý zvonek, který cinká při sebemenším pohybu. Dalo by se říci, že lampa je symbolem oblíbené věty „nejsou lidi“. Se Svátostí Oltářní přeci chodili s knězem i dva ministranti se svícemi a třetí se zvonečkem. Kdeže jsou ty časy! Lampa je důkazem, že si pan farář nakonec musel vystačit při zaopatřování sám, sám si svítil, sám si zvonil… Nejsou lidi. Už tehdy.

  A nejsou ani dnes. Přijde to na přetřes vždy kolem Vánoc. Před nimi i po nich. Přesvědčit věřící, aby přišli pomoci s předvánočním úklidem kostela, zdobením stromků, stavěním betléma, organizací koncertů apod., je čím dál těžší. Naverbovat pár dospělých a dětí, aby pár hodin ze sebe dělali Kašpary, Melichary a Baltazary, a zapojili se do Tříkrálové sbírky, je nadlidský úkol.

V jedné plzeňské farnosti (kde je v neděli nabitý kostel při všech třech bohoslužbách) vyzval pan farář věřící, aby se přihlásili ti, kdo by byli ochotni dělat letos koledníky. Přihlásil se jeden… V jiné farnosti v pohraničí poprosil pan farář věřící, aby se také zapojili do sbírky. „A proč?“ ptali se udiveně, „vždyť přeci chodíme každou neděli do kostela, a to stačí!“  Jinými slovy, co byste po nás chtěli víc…

Dělat víc, než je naše povinnost, je pravda velmi namáhavé, stresující, ostatními neoceněné a často nám připadá v konečné fázi zbytečné. Ale současně je to i velmi dobrodružné a v konečné fázi velmi obohacující. Ale to zakusí jen ten, kdo v sobě najde kuráž to opravdu zkusit. Plnění předepsaných náboženských povinností je dobrý základ pro cestu do nebe. Ale jen základy nestačí. Co je nad nimi, co vykonáme z vlastního rozhodnutí, obětujeme tomu čas a energii (při koledování občas i kus zdraví), to teprve tvoří dům stojící na skále. A kromě toho, věřte, že při „nadstavbových církevních činnostech“ zažijete opravdu hodně srandy!

REPORTÁŽ NA ÚVOD

Jak jsme sehnali Pražské Jezulátko

  Ještě před Vánocemi bylo nutné vypravit se do Prahy a v kostele Panny Marie Vítězné pořídit sošku Pražského Jezulátka, jako poslední položku slíbené obnovy kaple Panny Marie Lurdské v kostele v Heřmanově Huti.

  Ranní „západní expres“ vyrazil včas. Zima v něm ale byla jako v márnici, všichni cestující si nechali bundy, kabáty, kulichy i rukavice. Usměvavá stevardka sice nabízela teplé nápoje, ale možná by bylo vhodné rozdávat je vzhledem k situaci zdarma, ale to bychom asi od Českých drah chtěli příliš mnoho… Do Prahy pak dorazil „severní ledový expres“ s normálním zpožděním 15 minut.

  Na minutu přesný plán návštěvy hlavního města (abychom stihli Pendolino zpět) se tak už na nádraží začal povážlivě hroutit. Metro jelo za chvilku (byl tam hrozný průvan), z Malostranské stanice jsme seběhli do Karmelitské ulice, ale před kostelem na nás čekalo další nemilé překvapení. Pracovní doba, která je běžně od 9. 30 začíná dnes (jako naschvál) až od 10 hodin! Je jasné, že Pendolino už nestihneme. Náhle není kam spěchat. V klidu zahajujeme prohlídku kostela, který původně postavili luteráni (proto působí trochu strohým dojmem), dnes je domovem karmelitánských řeholníků. Pražské Jezulátko je vystaveno překvapivě bez oblečku, jen v jednoduché košilce. V kostele se dveře netrhnou, každá projíždějící tramvaj vyplivne na chodník další výpravu dětí. Před Jezulátkem se střídají modlící se dospělí všech možných národností.

  V deset hodin konečně můžeme vtrhnout do obchodu se suvenýry a koupit sošku Jezulátka i s korunkou. Cestu zpět volíme raději po povrchu, tramvají na Karlovo náměstí, kde alespoň krátce nahlédneme do kostela sv. Ignáce, který zde postavili jezuité. A pak už směr nádraží a zpět domů. Ve vlaku už je naštěstí zatopeno…

Jezulátko dostalo červené šatičky lemované žlutou krajkou a zlatý plášť doplněný krajkovými rukávky. Další oblečení bude doplňováno průběžně.

Umístěno bylo do skříňky, kterou jsme našli při generálním úklidu kostela sv. Martina, a vystaveno k veřejnému uctění.

Slib obnovy kaple Panny Marie Lurdské byl tak konečně beze zbytku splněn! Deo gratias!

SVATÍ NA LEDEN

Tento rok si představíme svaté východní církve. Známé i méně známé.

Svatý Efrém Syrský (svátek 28. ledna)

Narodil se ve 4. století zbožným rodičům v Nisibii. V mládí nežil vždy vzorně, ale po setkání s biskupem nisibijským Jakobem zatoužil po svatém životě v ústraní. Po smrti biskupa Jakoba, kterému nějaký čas věrně sloužil, se skutečně odebral do pustiny, kde rozjímal a studoval svatá Písma. I zde si ho však nalezli lidé toužící po jeho moudrém poučení, takže Efrém se snažil utéci do hlubokého lesa. Zadržel ho anděl, který mu přikázal, aby i nadále vyučoval lid nejen slovem, ale i písmem. Efrém tedy vycházel i do měst, kde svým kázáním obrátil mnoho heretiků na pravou víru.

Duchem veliký, zůstal v srdci pokorný, putoval na různá místa, aby se dal poučit od slavných učenců své doby. Tak se setkal i se svatým Basilem Velikým, který ho chtěl vysvětit na biskupa, ale Efrém se této pocty necítil hoden, takže nakonec z poslušnosti přijal jen jáhenské svěcení. Efrém zemřel v pověsti svatosti roku 373. Zůstalo po něm mnoho spisů teologických i mravoučných, on sám nejčastěji rozjímal o smrti a strašném soudu Kristově. Překrásná postní modlitba „Hospodine a Pane života mého“ byla sestavena právě sv. Efrémem.

Svatá Nina (svátek 14. ledna)

Je nazývána apoštolkou Gruzie, ale původem je z Jeruzaléma. Zatoužila prosvítit křesťanskou vírou pohanskou Iberii (nyní Gruzii), o níž slyšela od kupců, kteří v této zemi obchodovali. Po vidění Bohorodičky, která jí darovala kříž z větví vinné révy, odcestovala do pohanské Gruzie. Do hlavního města dorazila zrovna v čas svátku boha Armaza, kdy se konaly slavné oběti na jeho počest. Nina se vroucně modlila, aby byl lid osvícen Duchem svatým a přijal pravou víru, a tehdy, uprostřed jasného dne, zazněl strašný hrom a blesk rozbil uctívanou modlu. Nicméně verzí o prvním Božím zásahu na přímluvu sv. Niny je více.

Po tomto skutku začala svatá Nina žít v ústraní s několika družkami a proslula darem zázraků. Také carevna Nonna se k ní vydala a byla od ní uzdravena, podobně také sám iberijský car Mirian II. byl uzdraven a přijal svatý křest. Poté celý lid Gruzie přicházel a nechával se pokřtít. Sv. Nině se také připisuje nalezení chitonu (oděvu) Ježíše Krista.

Svatá Nina skonala po 35 letech služby Hospodinu roku 335. Je pohřbena v Gruzii, kříž, který jí darovala Bohorodička, se uchovává v Sinajském klášteře.

Jan Bucharev: Žitia všech svjatych.

MODLITBY SV. EFRÉMA SYRSKÉHO

VELKOPOSTNÍ MODLITBA:

Pane a Vládce mého života,

chraň mě od ducha prázdnoty, sklíčenosti,

panovačnosti a prázdnomluvnosti.

Daruj mně, tvému služebníku, ducha čistoty, pokory, trpělivosti a lásky.

Ó Pane a Králi, dej, abych viděl svoje hříchy a neodsuzoval svého bratra,

neboť jsi požehnaný na věky věků.

Amen.

MODLITBA K BLAHOSLAVENÉ PANNĚ MARII:

Ó přeblahoslavená, neposkvrněná Panno!

Matko Boha mého, královno světla,

čistší nad paprsky slunce, velebnější nad Serafíny;

bez přirovnání slavnější nad všechny sbory nebeské;

Ty očekávání arciotců, touho proroků, ozdobo apoštolů, slávo mučedníků, potěšení spravedlivých,

koruno panen – ó přijmi nás milostivě

a ostříhej dobrotivostí svou a svým zastáním.

Smiluj se nad námi bídnými hříšníky,

neboť Tys nejjistější přístav v bouřích tohoto života,

Ty jsi záštita a útočiště,

kde bezpečně odpočinouti sobě můžeme.

Se srdcem zkroušeným a slzami v očích

padáme k nohám Tvým, prosíce za Tvojí pomoc

a přímluvu, abychom u Syna Tvého,

Ježíše Krista té milosti dosáhli,

aby nás za hříchy naše od sebe nezavrhl,

nýbrž na milost přijal. Amen.

CHITON NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

  Legenda vypráví o gruzínském Židovi Eliášovi, který byl zaujat učením a činy Ježíše Krista. V době jeho odsouzení a ukřižování byl v Jeruzalémě a koupil od vojáka držícího stráž na Golgotě Ježíšovo roucho, které potom s sebou přivezl domů do Gruzie. Po návratu se setkal se svou sestrou Sidonií, ta vzala do rukou chiton Ježíšův, přitiskla ho ke hrudi a jen co se roucha dotkla, na místě tím silným prožitkem zemřela. Marně se snažili vyjmout roucho z jejího sevření, žádná síla to nedokázala, a tak byla pohřbena spolu s rouchem, na přání Eliáše, v carském sadu. Nad mohylou pak vyrostl obrovský cedr.

  Svatá Nina, když byla ještě doma v Kappadokii, slyšela tuto legendu z úst své pěstounky a babičky a zatoužila roucho najít. Když se pak dostala do Gruzie (podle některých podání dobrovolně, podle jiných jako otrokyně), pravnuk Eliášův jménem Aviatar jí prozradil, že chiton se ukrývá právě pod mohylou s velkým cedrem. Nina se pak ráda a často se pod ohromným cedrem modlila a měla zde i různá vidění. Po uzdravení nejprve královny a pak i krále Miriana II. požádala, aby byl cedr poražen, mohyla otevřena a roucho z rukou (nyní už svaté) Sidonie vyňato. A tak se také stalo.

  Chiton byl s úctou uložen v chrámu ve městě Mccheta, což bylo hlavní město říše. Roku 1619 perský šáh Abbás zpustošil se svým vojskem Gruzii, zmocnil se i svatého oděvu a roku 1625 jej poslal jako dar do Moskvy carovi Michailu Fedoroviči. Tam je dosud uchovávána a uctívána v Uspjenském klášteře.

  Svatá Nina požádala cara Miriana, aby nad mohylou nechal postavit chrám zasvěcený Dvanácti apoštolům. Dřevo z cedru mělo být použito na pilíře nového chrámu. Jeden ze sedmi pilířů ale podle legendy nešel usadit do země, stále se vznášel nad zemí, až po celonoční modlitbě sv. Niny se ho podařilo usadit do země. Podle jiných podání vydával tento pilíř svaté světlo, které léčilo. Chrám byl v 11. století přestavěn do dnešní podoby, je znám pod jménem Sveticchoveli, což znamená „živoucí pilíř“. Tato legenda je hojně zpodobňována na svatých ikonách v mnoha gruzínských chrámech.

Klášterní komplex Sveticchoveli v bývalém hlavním městě Gruzie Mccheta. Katedrála byla od svého dokončení roku 1029 místem korunovací i pohřebištěm gruzínských králů, a také sídlem hlavy gruzínské církve.

Od roku 1996 je památkou UNESCO, je druhou největší v Gruzii.

POUTNÍ MÍSTA KOLEM NÁS

KAPLE PANNY MARIE POMOCNÉ

V KYJOVĚ

  Podle vyprávění se v lese nedaleko Radčic ve 2. polovině 19. století zjevila malému zbloudilému hošíkovi Panna Maria. „Od nepaměti“ tak zde byl na mohutném dubu pověšen obrázek Panny Marie. Právě před ním se modlila za uzdravení svého synka hraběnka Johana Schönbornová, rozená Lobkowiczová. Dítě se uzdravilo a ona roku 1868 nechala na strom pověsit nový obrázek malovaný na plechu, byla to věrná kopie obrazu Panny Marie v kostele ve Městě Touškově, který se taktéž těšil úctě poutníků.

  K obrázku chodíval i řídící učitel Jan Kašpar z nedalekých Křimic se svými dětmi. Jeho syn Karel, který se později stal pražským arcibiskupem a kardinálem, na toto místo s láskou vzpomínal. Jan Kašpar přišel s nápadem postavit zde kapli k zakrytí obrazu a také ke sloužení bohoslužeb. Po pěti letech, kdy vybíral na tento účel, byla kaple dokončena. Materiál dodala knížecí rodina z Křimic, zvon darovala choť plzeňského zvonaře Pernera. 16. září roku 1894 byla kaple slavnostně posvěcena a stala se vyhledávaným poutním místem. Největší pouť se uskutečnila v roce 1933. Po druhé světové válce význam poutního místa klesl a kaple chátrala. V 90. letech 20. století byla několikrát vykradena, roku 1991 zmizel i originální obraz. V témže roce byla tradice poutí obnovena, a i když už zdaleka nedosahuje slávy před sto lety, je i dnes kaplička na kraji Kyjovského lesa krásným poutním místem vybízejícím k tichému rozjímání.

                        Zprávy a oznámení

Svěcení vody, křídy a kadidla bude při nedělní mši svaté na Svátek Křtu Páně, 7. ledna 2018 v Nýřanech a Heřmanově Huti.

Svatoštěpánská sbírka na diecézi vynesla 2.120,- Kč.

Tříkrálová sbírka proběhne ve Farnosti Nýřany od 5. do 7. ledna 2018.

Do konce měsíce ledna 2018 musí každá farnost odevzdat na biskupství plzeňské „Rozpočet na rok 2018“, do kterého zahrne nejen příjmy, ale hlavně plánované výdaje farnosti. Máte-li k tomu připomínky nebo návrhy, sdělte je včas panu faráři.

RESUMÉ ROKU 2017

Křty                                                                 9

Biřmování                                                        0

První svaté přijímání                                        0

Svatby                                                              1

Pohřby                                                             9

Průměrná účast na bohoslužbách                     75

LIDOVÁ ZBOŽNOST NA POKRAČOVÁNÍ

Vánoční pobožnosti v rodině

  Vánoce byly vždy chápány jako svátky, při kterých se má sejít celá rodina. Svátky rodinu stmelující, svátky, při kterých se odpouští rodinné křivdy a dluhy, kdy se celá rodina modlí za všechny své členy a za požehnání do nadcházejícího roku.

  Pobožnosti k Pražskému Jezulátku nebo pobožnosti u jesliček nebyly zdaleka jedinými modlitbami rodiny.

V den svátku Svaté Rodiny modlitby směřovaly zejména ke sv. Josefovi, ochránci rodin, před obrazem Svaté Rodiny se lidé zasvěcovali Svaté Rodině, členové rodiny se také modlili za věrné plnění křesťanských povinností v celém dalším roce. Zejména za zachování věrnosti víře.

V den Slavnosti Tří králů se konaly modlitby za obrácení pohanů a všichni obnovovali své křestní sliby.

Během týdne modliteb za sjednocení křesťanů od 18. do 25. ledna se doporučovala zejména modlitba růžence, prosby byly, pravda, formulovány jinak než dnes. Každý den se měli věřící pomodlit jeden desátek za: 1) návrat všech, kdo jsou mimo katolickou církev, 2) za návrat všech odloučených Východňanů, 3) za odstranění propasti, která vznikla mezi Anglií a Římem, 4) za luterány a ostatní protestanty, aby našli cestu do sv. římské církve, 5) aby se všichni američtí křesťané ve víře sjednotili se Stolcem Petrovým, 6) za obrácení vlažných katolíků a odpadlíků, 7) za obrácení Židů a poslední den za vítězství misionářů na celém světě pro slávu Krista Pána.

PŘÍRUČKA LIDOVÉ ZBOŽNOSTI

Pobožnost ke Svaté Rodině

Zásvětná modlitba:

  Ježíši, lásky nejhodnější náš Vykupiteli, který jsi z nebe sestoupil, abys osvítil svět svým učením a příkladem, a větší část svého života strávil v pokoře v domě Nazaretském v poddanosti Josefovi a Marii, posvětil jsi onu Rodinu, která všem křesťanským rodinám má býti vzorem, přijmi do ochrany dobrotivě i tuto naši rodinu, která se tobě nyní zcela odevzdává a zasvěcuje.

  Maria, láskyplná Matko Ježíše Krista a Matko naše, učiň svou dobrotivostí a přímluvou, aby Ježíš Kristus toto zasvěcení naše přijal, a nám udělil svých dobrodiní a milostí.

  Josefe, přesvatý ochránce Ježíše a Marie, přispěj nám modlitbami svými na pomoc ve všech potřebách duchovních i tělesných, abychom s tebou a nejblahoslavenější Pannou Marií svému božskému Vykupiteli, Ježíši Kristu, chválu a díky na věky mohli vzdávati. 

Modlitba před obrazem Svaté Rodiny:

  Nejlaskavější Ježíši, jenž jsi svými ctnosti svou Rodinu posvětil, popatři milostivě na naši rodinu, která k tvým nohám padá a za slitování a milost prosí. Vzpomeň, že tato rodina náleží tobě, neboť se ti ve zvláštní úctě nábožně zasvětila. Ochraňuj ji dobrotivě, vytrhni ji z nebezpečenství, v potřebách ji přispěj na pomoc, a uděl jí síly, aby v následování Svaté Rodiny vytrvala, aby po čas svého vezdejšího života tobě věrně sloužila, tebe věrně milovala, a konečně věčnou slávu tobě v nebesích vzdávati mohla.

  Neboť ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.

Modlitba za věrné plnění křesťanských povinností:

  Ježíši, Maria, Josefe!

Žehnejte nám a udělte nám milosti, abychom milovali svatou církev, jak je naší povinností, nade všecky pozemské věci, a jí vždy dávali najevo svou lásku zvláště svými skutky.

Žehnejte nám a udělte nám milosti, abychom vyznávali svatou víru, kterou jsme na křtu svatém darem obdrželi, statečně a věrně, nedbajíce lidských ohledů.

Žehnejte nám a udělte nám milosti, abychom přispívali k obhájení a povýšení svaté víry, slovem i majetkem, ano i obětí svého života, pokud na nás záleží.

Udělte nám milost, abychom se všichni navzájem milovali, neohroženě a statečně přemáhali svá pokušení, a tiše a důvěrně se odevzdávali do vůle Boží. Amen.

                    P. Klemens Minařík: Příručka katolických pobožností.