ÚVODNÍK

Návod na použití farnosti

Zvláštní termín… Nedávno zazněl na jednom školení…

  Každá farnost naší diecéze je trochu jiná. Po restitucích se situace ještě více vyostřila, protože některé farnosti dostaly nazpět svůj historický majetek, některé nikoliv (anebo žádný nevlastnily). Je nyní úkolem farností předložit svůj „pastorační plán“, tedy čím se bude farnost zabývat, v čem je dobrá, čím může přispět atd. Co se tím ale konkrétně míní, zatím nebylo řečeno.

  Hlavním pastoračním úkolem církve je naplnění přikázání lásky. „Miluj Boha z celého srdce svého a bližního jako sám sebe“. To by mělo být mottem církve, diecéze, farnosti i každého křesťana. Služba Bohu a služba bližnímu, tedy péče o posvátný prostor a charitní činnost – to jsou dvě výkladní skříně církve, které veřejnost vnímá nejvíce, a vlastně většinou jen je a nic víc. Samozřejmě, že se snažíme i v jiných oborech a institucích – zakládáme školky a školy, vydáváme knihy a časopisy, pořádáme sportovní turnaje, výstavy a poutě, plesy a veselice atd. Ale nabídka podobných činností je prostě už ve světě příliš pestrá, takže ty naše křesťanské akce většinou zapadnou.

  Zbývají opravdu jen ty dvě, které se od běžného světa liší – posvátno a láska k bližnímu. Je třeba napnout své síly, abychom v těchto dvou oblastech opravdu vynikali. Oči lidí jsou na nás upřeny vždy, když sloužíme Bohu nebo bližnímu. Je to něco, čím se odlišujeme, ale co je nám vlastní, co je pro církev podstatné a naprosto nezbytné.

  Můžeme vymýšlet různé akce, při kterých se setkávají lidé věřící a nevěřící, můžeme se při nich k sobě navzájem přiblížit a porozumět si, ale nesmíme si myslet, že je to cesta, která přivádí člověka k Bohu. Je to jistě dobrá cesta, ale vede zase jen do nového společenství lidí.

Zeptáte-li se konvertitů, co je vlastně přivedlo do církve, většinou je to nějaký výjimečný duchovní zážitek – pouť, májová pobožnost, účast na výstavu Nejsvětější Svátosti nebo bohoslužbě. Anebo také setkání s  lidskou obětavostí, trpělivostí a pokorou ve službě těm nejpotřebnějším, kdy je jasné, že ony ohromující ctnosti nemohou pramenit z člověka, ale že jsou darem bytosti mnohem vyšší. Investujme tedy do našich výkladních skříní, a nebojme se, že nám budou chybět peníze, vždyť jsme v rukou Božích.

REPORTÁŽ NA ÚVOD

Jak jsme naslouchali školení o rozpočtu

Na svátek svaté Kateřiny Alexandrijské sešli se členové ekonomických farních rad naší diecéze na školení v Liticích, aby se něco dozvěděli o tom, jak se tvoří rozpočet farnosti. Není to vlastně nic moc nového. Finanční rozvahu dělali dříve páni faráři běžně, jak to lze najít v pokladních knihách uložených v archivu. Bylo jedině moudré a prozíravé sednout si a spočítat, kolik vydání bude mít farnost příští rok, co se musí zaplatit, na čem by se dalo ušetřit a co třeba s eventuálním přebytkem.

Po období, kdy jediné peníze, které faráři měli k dispozici, byl jejich plat a kostelní sbírky, dospěli jsme k období, kdy farnosti (alespoň většinou) disponují s určitým majetkem a výnosem z něho.  Takže je třeba si rozvážit, co s těmi penězi (nejedná se samozřejmě o žádné miliony) budeme v příštím roce dělat. Předně je třeba spočítat nezbytné výdaje: daně, pojištění, platby za elektřinu, plyn, telefon, internet, povinné odvody z kostelních sbírek (10%) a příspěvek do solidárního fondu (20% z výnosu majetku). Co zbyde z našich příjmů (nájmy, pachty, výnosy z lesů, dary), to pak můžeme použít.

Na co? V první řadě na pastorační činnost – bohoslužby, udělování svátostí, akce farnosti, které „přitáhnou lidi do kostela“ a trochu nás zase (samozřejmě v dobrém slova smyslu) zviditelní. A protože je každá farnost jiná, bude si muset kromě rozpočtu vypracovat „pastorační plán“, ušitý přímo na míru. Pastorační rada (která bude povinně v každé farnosti) se zamyslí, čím by mohli farníci přispět k rozvoji církve ve své oblasti. A protože nápadů není nikdy dost, budou se muset zamyslet všichni farníci. Že vás nic kloudného nenapadá? To nejste sami. Tak pilně přemýšlejte.

Kromě pastorační činnosti může farnost ve svém rozpočtu myslet (v omezené míře) i na opravu nějakého toho kostela, který jí ještě zbyl. Ale nesmí se to přehánět. Více se doporučuje investovat přebytek peněz do nějakého dalšího majetku – pole, les, byt či dům. Jiné investice zatím nebyly doporučeny.

Jaký je závěr sobotního školení? Každá farnost si vytvoří vyvážený rozpočet a do konce ledna jej předá biskupství plzeňskému ke schválení. Kromě ekonomické rady, (kterou už máme) musí být do půl roku ustanovena i rada pastorační, která bude v ideálním případě hybnou silou rozvoje farnosti. Návrhy na budoucí členy této rady, tedy osoby moudré, zkušené a zodpovědné, můžete průběžně sdělovat panu faráři.

Zprávy a oznámení

Adventní kající bohoslužba s možností přistoupit ke sv. zpovědi bude v pátek 22. prosince v 16. 00 hod. v Nýřanech.

Ve čtvrtek 21. prosince 2017 v 17. 00 hod. bude v kostele v Nýřanech tradiční předvánoční koncert. Vystoupí žáci ZUŠ.

Betlémské světlo bude tradičně rozdáváno na Štědrý den:

v kapli sv. Anny v Pňovanech od 10. 00 do 11. 00 hod.

v kostele Nejsvětější Trojice v Jezné od 11. 00 do 12. 00 hod.

v kostele sv. Prokopa v Nýřanech po večerní mši svaté (17. 30)

Protože poslední den roku 2017 připadá letos na neděli, nebude již na sv. Silvestra večer děkovná mše svatá. Věřící se vyzývají k soukromé pobožnosti a poděkování za uplynulý rok.    

V lednu 2018 jako každoročně vyjdou do ulic tři králové. Jako každý rok i letos hledáme dobrovolníky, děti i dospělé, kteří by se nebáli strávit několik hodin koledováním.

Tříkrálová sbírka 2018:

Vánoční pobožnosti k Dítěti Ježíši

  Dříve tak hojně rozšířené, staly se dnes jen vzácnou výjimkou. Nahradilo je nanejvýš „zpívání u jesliček“, které je spíše prezentací, kolik koled se děti naučily, než pokornou pobožností k narozenému Spasiteli. Samotné sošky Pražského Jezulátka také z našich chrámů zmizely, občas se najdou potrhané a špinavé na půdě kostela, v lepším případě stojí bez povšimnutí zastrčené na některém z postranních oltářů.

  Vánoční pobožnosti k Jezulátku konaly se každý den počínaje Božím Hodem Vánočním, nejméně osm dní (oktáv), ale často se protáhly až do svátku Tří Králů, za účasti nejen dětí, ale i dospělých. Při kostelích existovala bratrstva Pražského Jezulátka, která se starala o uctívanou sošku, pravidelně se scházela k modlitbám a pobožnostem, šířila úctu k Dítěti Ježíši.

 Pobožnosti se většinou skládaly se z litanií k Nejsvětějšímu Jménu Ježíš, vánočních úryvků z Písma a prosebných modliteb. Celé rodiny obracely se s důvěrou k Dítěti, ve kterém poznaly Krále a Spasitele světa. Vánoční pobožnost k Dětství Páně byla také nejmilejší pobožností svaté Terezie z Lisieux.

Pro děti je tato pobožnost velmi srozumitelná a přístupná, ale nesmíme si myslet, že je pouze pro ně. I pro dospělé stále platí: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království!“. Právě v dnešní době, kdy rozum vládne nade vším, vzdělání je ceněno víc než cokoliv jiného (kromě majetku), ctnosti jsou v opovržení a odevzdanost do vůle Boží je považována za slabost, právě teď je zapotřebí obrátit se s důvěrou k Dítěti, jenž koná zázraky. Péče o malou sošku, oblékání šatečků, korunky, krajek, není to v dnešní době trochu pasé? Není! V sošce Jezulátka přeci uctíváme Kristovo dětství, reálné, pravé, nepředstírané. Něha a starost, která tuto úctu provází, je neumělým pokusem o vyjádření našich citů ke Kristu. Je to pokus lidský, ale Bůh od nás jako od lidí přece jinou odpověď nečeká.

V posledních letech byly obnovené sošky Pražského Jezulátka vráceny k veřejnému uctívání do kostela v Nýřanech, v Blatnici a do kaple v Kbelanech. Letos o Vánocích bude Jezulátko i v kostele v Heřmanově Huti.

Modlitba papeže Benedikta XVI.

před Pražským Jezulátkem (2009)

Pane Ježíši,

máme Tě před očima jako dítě a věříme, že jsi Boží Syn, jenž se stal člověkem skrze Ducha svatého v lůně Panny Marie. Podobně jako v Betlémě i my, spolu s Marií a Josefem, anděly a pastýři, se Ti klaníme a vyznáváme, že jsi náš jediný Spasitel.

 Stal ses chudým, abychom zbohatli z Tvé chudoby: dej, ať nikdy nezapomínáme na chudé a na ty, kdo trpí. Ochraňuj naše rodiny, žehnej všem dětem celého světa a dej, ať nám vždy vládne láska, kterou jsi přinesl, aby činila náš život šťastnějším.

Dopřej všem lidem, Ježíši, aby porozuměli poselství Božího narození, aby pochopili, že jsi přišel darovat celé lidské rodině světlo, radost a pokoj. Neboť Ty jsi Bůh a žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen.

Modlitba otce Cyrila, karmelitána u kostela

Panny Marie Vítězné (1640)

Ó, Ježíšku, Tobě se vzdávám,
na přímluvu Tvé Matičky žádám:
v nouzi mi pomoz a dej mi Sebe,
hle, já pevně věřím, Pane, v Tebe!
Že mi Tvoje milost vždy přispěje,
to je má jediná v žití naděje.
Že jsem hněval Tebe, trpce lituji,
z plna srdce svého Tebe miluji.
Ó, Ježíšku můj, k pomoci mi spěj,
k setrvání mi hojnou sílu dej!
Chci se v pravdě polepšiti,
nikdy více nehřešiti,
Tvou chci já být obětí,
z lásky k Tobě trpěti.
Můj Ježíšku, Tebe jen miluji,
navždy se Ti dnes celý věnuji.
Pro lásku však Tvoji, Spasiteli,
srdce část i druhu dám i nepříteli.
Zbav mě trýzně mojí, dej mi Sebe,
za to s pokorou, hle, prosím Tebe.
Dej, bych s Tebou, s Josefem, s Tvou milou Máti,
na radosti věčné mohl účast bráti!
                                                                    Amen. Amen. Amen.

PŘÍRUČKA LIDOVÉ ZBOŽNOSTI

Litanie na poslední den v roce

Pane, smiluj se.

Kriste, smiluj se.

Pane, smiluj se.

Bože Otče, který jsi nás stvořil ke svému obrazu,              smiluj se nad námi.

Bože Otče, který jsi nám dal nesmrtelnou duši,

Bože Otče, který se o nás stále dobrotivě staráš,

Bože Otče, který nás zahrnuješ svými dary,

Bože Synu, který ses za nás obětoval na dřevě kříže,

Bože Synu, který jsi nám svou smrtí otevřel nebeskou bránu,

Bože Synu, který jsi jako první vstal z mrtvých,

Bože Synu, který jsi k naší spáse založil svou Církev,

Bože Duchu svatý, který jsi nás ve křtu svatém posvětil,

Bože Duchu svatý, který v nás dobrá předsevzetí probouzíš,

Bože Duchu svatý, který nás k pokání a nápravě života voláš,

Bože Duchu svatý, který nám dáváš ve svátostech své milosti,

Milostiv nám buď,       odpusť nám, Pane.

Milostiv nám buď,       vyslyš nás, Pane.

Ode všeho zlého                              vysvoboď nás, Pane.

Od každého hříchu

Od zarmucujícího nevděku

Od zneužívání tvých dobrodiní

Od náhlé a nenadálé smrti

Od věčného zahynutí

My hříšníci,                                                                                             prosíme tě, vyslyš nás.

Abys nám poklesky spáchané v tomto roce odpustil,

Abys v nás ducha pravé kajícnosti probudil,

Abys přijal naše srdečné díky za milosti v minulém roce,

Abys nás utvrdil ve víře a v nábožném životě,

Abys našim dobrodincům odplatil věčnými statky,

Abys všem, kdo v tomto roce zemřeli, dal odpočinutí věčné,

Abys naše dnešní prosby dobrotivě vyslyšel,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,              

smiluj se nad námi.(3x)

Modleme se:

Nejdobrotivější Bože, Pane života a smrti, přijmi, pokorně prosíme, díky za všechny dary a milosti, které jsi v tomto roce duši i tělu prokázal, a vyslyš naše pokorné prosby, abys na nás i v budoucnu pamatoval.

V nejhlubší pokoře se podrobujeme Tvé božské Prozřetelnosti, která nás provází po všech životních cestách. Spojujeme se s díkučiněním celé Církve katolické a pokorně prosíme tvou velebnost za srdce vděčné, abychom užívali tvých darů a nepřestávali tě chválit a děkovat ti, ochotně plnili tvá přikázání a získali tak odměnu ve tvém království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.