ÚVODNÍK – NEJEN LESNÍ KOUPEL

            V 80. letech minulého století zavedli v Japonsku relaxační metodu zvanou Šinrin joku, tzv. „lesní koupel“. Není to, jak bychom čekali, nějaké bojové cvičení, ale naopak klidný pobyt v lese, který se člověk snaží vnímat všemi smysly. Beze spěchu, bez nějakého účelu jako houbaření, bez jakéhokoli určitého cíle cesty. Prostě pobývat v lese, „koupat se v něm“, naslouchat tichu i zvukům, tiše se posadit a dívat se všemi směry, ochutnat lesní plody, dotýkat se stromů, listí, trávy. Japonská vláda se tehdy pokusila generaci zahlcenou prací a vystavenou totálnímu vyhoření vrátit zpět k harmonii a k přírodě. A byla v tom překvapivě úspěšná.

Vlastně je to metoda, kterou můžeme aplikovat i v jiném prostředí. Jdeme po městě a už ho moc nevnímáme. Krásu architektury, rozkvetlou zeleň, tichý půvab staré zástavby. Jdeme do kostela a vlastně ho taky už moc nevnímáme. Velkorysost našich předků, jemné zdobení oltářů, vlídné obličeje světců na obrazech, působivý zvuk varhan.  Jdeme na výlet a mysl máme upřenou na cíl, takže nám unikne krása kolem nás.

            Koupel znamená vždycky zastavit se a začít vnímat. Ani les ani kostel bychom neměli mít jen jako „průchoďák“, do kterého přiběhneme jen tehdy, když něco potřebujeme, jen když se tam něco děje.

Zkusme někdy přijít do lesa jen tak, sednout si na pařez a jen čekat, co všechno uvidíme, uslyšíme, ucítíme. Nebo přijít do kostela jen tak a vykoupat se v Boží přítomnosti. Nebo se projít po čerstvě posečeném poli nebo louce…

Mnohým se to bude zdát jako neefektivní ztráta času, ale to by se dalo říci i o koupeli s pěnou ve vaně… A přesto se na ni odmalička těšíme.

Bohužel v současnosti našlo plno lidí i celých rodin zalíbení v „koupeli v obchodních centrech“. Tráví tam s rozkoší mnoho času skoro každý víkend. Žasnou nad novinkami, stojí trpělivě ve frontách u kasy, s napětím naslouchají reklamám a loví nejvýhodnější slevy. Co to udělá s jejich dušemi? Takže když se vám zrovna nechce jít do kostela, raději jděte do lesa.

REPORTÁŽ NA ÚVOD

Jak jsme šli Svatojakubskou cestou

Svatojakubská cesta je poutní cesta do španělského města Santiago de Compostela, ke hrobu apoštola, svatého Jakuba. Z historických dvanácti poutních cest, které vedou z celé Evropy až do Santiaga, se v České republice nachází šest. Jedna z nich zvaná Železná (původní historická cesta) protíná i naši farnost. Poté, co poutník vyjde z Města Touškova a překročí řeku Mži pod Hracholuskou přehradou, nachází se už v naší farnosti. Cesta pak pokračuje do Jezné a do Pňovan a po jižním břehu přehrady vede dále až do Stříbra.

            Cesta je značená zlatou mušlí v modrém poli, bývá na patníku nebo na stromě, u nás je tento znak přidáván ke značení turistických tras. Putovat pěšky začíná být zase moderní, někdo zvládne celou trasu z Čech až k hrobu svatého Jakuba (cca 3000 km), častěji ovšem chodí poutníci jen část trasy.

            My jsme se v červenci vydali na tuto trasu hned dvakrát. Nejprve jsme putovali „Za svatým Benediktem“ (který měl zrovna ten den svátek) z města Kladruby do kláštera Kladruby. Jsou to vlastně jen dva kilometry, ale užijete si krásnou lesní cestu nad řekou Úhlavkou, po které už asi mnoho lidí nechodí. Těsně před klášterem Kladruby narazíte na opuštěné „Přírodní divadlo“, které zde v 50. letech 20. století vybudovali místní ochotníci a nadšenci. V dobách své největší slávy zažilo vystoupení plzeňského Divadla J. K. Tyla, vystupovalo zde divadlo Semafor, zpíval tu i Waldemar Matuška… Dnes zarůstá kopřivami, no, máme jiné zdroje zábavy. V klášteře nezapomeňte navštívit novou hospodu s výborným jídlem i pivem!

            Na konci téhož měsíce jsme se vydali na delší trasu svatojakubské cesty, a to z Pňovan do vesnice Vranov. To už bylo náročnější, šest kilometrů lesem podél Hracholuské přehrady, většinou nahoru a dolů, z kopce a do kopce, po ne příliš udržovaných cestách. Ale zase jsme to měli s nečekaným bonusem. Obec Vranov totiž zrovna slavila 795 let od svého založení, takže nás místo jindy tiché vesničky přivítal dětský kolotoč, střelnice, dechovka Sedmihorka, točené pivo, klobásy a výborné kafe s domácími zákusky (výtěžek prodeje šel na charitu). Po důkladném občerstvení a odpočinku cesta zpět utekla mnohem rychleji a veseleji.

            Nechte se třeba inspirovat, najděte si svoji část trasy svatojakubské cesty, kterou zvládnete i s dětmi, a vydejte se na pouť krásnou přírodou.

Závěry synody plzeňské diecéze – 3. část

            Další částí dokumentu jsou ORGANIZAČNÍ PRIORITY. Hlavními body: RESTRUKTURALIZACE, FUNKČNÍ SYNODALITA a PÉČE O POVOLÁNÍ.   

V čem spočívá RESTRUKTURALIZACE?

Slavení bohoslužeb, sdílení evangelia a solidarita v nouzi. To jsou tři úkoly, které budou muset věřící ve své farnosti plnit, pokud chtějí, aby byla jejich farnost zachována v nynější podobě.

Pokud farnost toto všechno zvládne, označí se za „místní životaschopnou komunitu“. Bude-li některá část služby chybět, zahrne se farnost do restrukturalizace a bude mít dvě možnosti:

1. Farnost se dobrovolně přihlásí do skupiny farností, které pak budou vystupovat jako jeden větší pastorační celek, který bude řídit tzv. pastorační tým, jehož součástí bude kněz, jáhen, katecheta, hospodář, ekonom apod. Kněží, bude-li ta možnost, budou bydlet pohromadě. Takový pastorační celek již bude schopen plnit ony tři úkoly.
2. Anebo farnost bude převedena na tzv. misijní stanici (její podoba není dosud jasná), kde nebudou konány pravidelné bohoslužby, pouze příležitostné, a její organizace a majetek bude pod správou buď jiné nadřazené farnosti, nebo přímo biskupství.

Citace ze synodního dokumentu:

Výrazem „místní komunity“ se zde myslí životaschopné skupiny, které ze svého středu mohou nabídnout lidi vhodné k pastoračnímu doprovázení dané komunity a které místní farář či biskup k této roli pověří, zpravidla v několika vzájemně se doplňujících rolích, jako koordinování pastorace, organizování bohoslužeb a modliteb, hledání způsobů sdílení evangelia, vnímání potřeb místních lidí v nouzi či starost o místní finance či budovy.

„Misijními stanicemi“ je zde pojmenován způsob pastorační a majetkové správy na místech, kde z různých důvodů již nadále nemohou být dlouhodobě ustavené funkční farnosti, které by byly schopné zastávat tři základní úkoly církve (slavení bohoslužeb, sdílení evangelia, solidarita s lidmi v nouzi).

Součástí restrukturalizace bude i zavedení tzv. kategoriální pastorace. To znamená, že se určení a v oboru vzdělaní duchovní i laici budou věnovat určitým specifickým skupinám lidí, jako vězni, nemocní, vdovy, senioři, dlužníci, rodiny v obtížné situaci apod.

Zavedení kategoriální pastorace má zabránit tomu, aby někteří znevýhodnění lidé stáli na okraji církve bez povšimnutí.

Co se míní pod pojmem FUNKČNÍ SYNODALITA?

Je to vlastně zavedení „synodálního stylu“ ve vedení, spoluzodpovědnosti a komunikaci v rámci farností i celé diecéze.

V prvních letech se zaměří na prohloubení spolupráce sboru kněží a jáhnů, na proměnu pastoračního oddělení a reformu diecézní kurie. Cílem je pak takový styl vedení na všech úrovních, který umožňuje spoluzodpovědnost, transparentnost a účinné ovlivňování rozhodnutí.

A čeho se chce dosáhnout? Jasně vymezené kompetence, zlepšení komunikace, zlepšení spolupráce kněží a jáhnů, snížení zatížení biskupa a generálního vikáře, týmová spolupráce kurie, efektivní podpora farností a sympatičtější obraz diecéze pro širší veřejnost.

Zrevidují se také směrnice pro službu pastoračních a ekonomických rad farností s cílem posílit jejich hlas při zásadních rozhodnutích ve farnosti.

Část nazvaná PÉČE O POVOLÁNÍ chce vyjasnit různé služby v církvi (nejen kněžská a  jáhenská) a  podporovat povolání k nim.

V této části dokumentu nebyl přijat text: Podnikneme konkrétní kroky ke vzniku a podpoře nových kněžských povolání a k řeholnímu životu. Např. formou pravidelných měsíčních mší, modliteb a příležitostných poutí.

Nejedná se tedy jen o péči o povolání ke kněžskému a řeholnímu životu, ale zahrnuje i služby laiků, jako katecheta, stavební technik, správce majetku nebo pastorační asistent. Samozřejmě je třeba vyjasnit jejich kompetence a zodpovědnost, budou-li to služby dobrovolné nebo na pracovní úvazek, dále podmínky přijetí a vzdělávání uchazečů, hledání způsobu řešení konfliktních situací, a také kde na to všechno vezmeme finance.

Zároveň bude vypracován etický kodex pastorační služby v diecézi. Budou nastavena pravidla pro řešení problémů v pastoraci, zprostředkují se služby terapeutů a psychologů pro pracovníky diecéze.

V této části dokumentu nebyl přijat návrh doplňujícího textu: Pastorační opatření budou respektovat:

•  hierarchickou strukturu církve,
• služebné kněze jako nenahraditelné nositele zodpovědnosti v pastoraci,
• to, že nositelé nových služeb vykonávají své povolání pod vedením kněze a jsou mu podporou a pomocí,
• ve sporných a nejasných situacích nebo při střetu kompetencí a vizí má kněz v rámci farnosti poslední slovo,
• kněží jsou nenahraditelní při slavení mše svaté, kázání a udělování svátostí.

Zprávy a oznámení

Poutní mše svatá bude sloužena v kapli sv. Vavřince v Úlicích v neděli 9. srpna 2026 od 10. 30 hod.

V sobotu 15. srpna v 17 hodin bude sloužena mše svatá ze Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie v kostele v Blatnici. Po mši svaté bude tradiční svěcení léčivých bylinek a květin.

Poutní mše svatá v kostele sv. Vavřince v Sulislavi bude sloužena v neděli 9. srpna 2026 v 10. 30 hodin.

V klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Klášteře Kladruby bude slavná mše svatá sloužena v neděli 16. srpna 2025 v 11 hodin.

V kapli Panny Marie Pomocné v Radčicích u Plzně bude mše svatá sloužena v neděli 9. srpna od 15 hodin.

V úterý 1. září je Světový den modliteb za péči o stvoření.

V sobotu 29. srpna se v Pňovanech konají Obecní slavnosti. Začátek ve 14 hodin. Program a občerstvení pro děti i dospělé.

V neděli 30. srpna bude na Zahradě ticha v Jezné „Rozloučení s prázdninami“. Na programu bude táborák, opékání buřtů, zpívání s kytarou a také Stezka odvahy pro malé i velké děti, samozřejmě s odměnou. Podrobnosti se dočtete na plakátku.

MOUDROST A ZBOŽNOST PÍSNÍ KATOLICKÝCH

Píseň při ukončení pouti k Panně Marii

Pojď s námi, pojď, vyprovoď nás, všecka zlatá Matičko,

pojď s námi, ó svatá Paní, ach, pojď, Boží Rodičko!

Pojď s námi, Matko štědrosti, Královno dobrotivá,

pojď s námi, pojď, nás vyprovoď, Paní přemilostivá!

Jako tvé upřímné děti bez matky být nechceme,

proto tebe, ó Matičko vždy u sebe mít chceme.

Tys naše milá Matička, srdcím našim oddaná,

 tobě mysl, tělo, duše ať je vždycky poddaná.

Pojď s námi, pojď, nás vyprovoď, kam bychom šli bez tebe!

Pojď s námi, pojď, neb život náš dali bychom pro tebe.

Pojď s námi, pojď, nás vyprovoď, když ze světa půjdeme,

ach, tenkrát pojď, nás vyprovoď, ať do nebe dojdeme!

 Tenkrát s námi, svatá Paní, pojď k trůnu Syna svého,

aby viděl, že nás vede přemilá Matka jeho.

Aby viděl, že jsme dítky jeho milé Matičky

a učinil nás účastné nebeského království.

Pojď s námi, pojď a pamatuj na poutníky zemřelé,

jež bývali, Matko Boží, tvoji věrní ctitelé.

Jestli musí za hříchy své ještě dlouho trpěti,

z očistce rač svoje milé, Matko, vysvoboditi!

Pomni, že to také byli tvoji věrní ctitelé,

přimlouvej se proto za ně u Krista Spasitele.

Vzpomeň, že jsou drahou krví Ježíše vykoupeni,

jim i nám do nebe, Matko, dopomáhej k spasení!

Karlovská cesta,

Poutnický zpěvník k Panně Marii Karlovské v Praze, 1860.

NAHLÉDNUTÍ DO FARNÍCH KRONIK

Kronika farnosti Těnovice

1938

            Kritický stav českého národa nutně vyžadoval, aby dosavadní roztříštění národa v množství politických stran, které se navzájem potíraly, přestala, a aby celý národ se sjednotil v jednu stranu, která by národ vedla pevnou rukou k lepší budoucnosti. Přesto, že se uznávala potřeba soustředění, sjednocovací proces nebyl snadný, neboť každá politická strana těžko se loučila se svou samostatností. Také v Těnovicích byla podniknuta sjednocovací akce na schůzi svolané 24. listopadu do hostince Josefa Švehly.

            Bylo opravdu štěstím pro národ, že v době tak svízelné a mimořádně vážné našel se prezident vynikajících vlastností v osobě Dr. Emila Háchy. Na této kandidatuře dohodli se Češi, Slováci i Podkarpatorusové. Není to jistě náhoda, že za třetího prezidenta republiky byl souhlasem všech stran vybrán a zvolen právník a soudce, nejvyšší soudce ve státě, prezident Nejvyššího správního soudu. Zdůrazněno tím pevné odhodlání učinit právo a spravedlnost, klid a právní bezpečnost svrchovanými vodítky do nového života, do nového budování státu.

            Ve čtvrtek 1. prosince poprvé od dob českých králů hlava našeho státu, prezident republiky navštívil velechrám svatovítský na Hradě pražském, kde se zúčastnil s členy vlády mše svaté, sloužené Jeho Eminencí kardinálem Karlem Kašparem, arcibiskupem pražským. Po mši svaté promluvil pan kardinál ke shromážděným z presbytáře. Vzpomněl starého českého přísloví, že šťastně končí, co s Bohem bylo započato, a pravil, že prezident republiky na začátku své úřední činnosti si přišel do chrámu vyžádati pomoci Boží.

            Volání nás katolíků po návratu křížů do škol došlo vyslyšení až po dvaceti letech trvání republiky. Ministr školství vydal v prosinci výnos, aby nejpozději do konce února 1939 v každé učebně veřejných škol národních, středních, učitelských ústavů i odborných škol pro ženská povolání zavěšen byl na čestném místě kříž s ukřižovaným Kristem. Tímto výnosem odčinilo Ministerstvo školství jeden z největších a nejbolestnějších omylů uplynulých dvaceti let našeho státního života.

1939

            Letošní rok začal pro naši katolickou církev velkou ztrátou. V ranních hodinách 10. února 1939 rozlétla se po celé zeměkouli radiová zpráva hlásající urbi et orbi úmrtí jednoho z nejlepších lidí na světě, jednoho z nejslavnějších papežů, Pia XI. Dne 14. února o půl páté hodině odpoledne byly jeho ostatky uloženy do hrobu.

            Pius XI. byl papežem světového míru, jak si napsal na svůj znak „Pokoj Kristův v království Kristově!“ Byl to papež velikých encyklik a neopominul žádné příležitosti, aby neupozornil lidstvo na jeho povinnosti k Bohu a lidstvu. Byl papežem svatých, světic a misií. S jeho úřadem je spojena svatořečení velkých mravních postav 19. století, Jan Maria Vianney, farář arský, Don Bosco, Terezie Ježíškova nebo lurdská světice Bernardetta.

            Velké davy obecenstva domácího i poutníků tísnily se u vjezdu do Vatikánu dne 1. března, kdy kardinálové se sjížděli ke mši svaté před volbou nového papeže. Přítomni byli všichni kardinálové z celého světa. Po třetím volebním skrutiniu objevil se dne 2. března bílý kouř ze Sixtinské kaple na znamení, že papež byl zvolen. Je to dosavadní státní tajemník, kardinál Eugen Pacelli, který přijal jméno Pius XII. Když se na lodžii paláce objevila vysoká bíle oděná postava nového svatého Otce, zazněl nepopsatelný jásot a volání „Eviva papa!“ a dlouho trvalo, než nastalo ticho. Svatý Otec pak pohnutým hlasem udělil požehnání celému světu.

            Dne 15. března o 6 hodině ráno překročilo říšské vojsko hranice a vstoupilo na půdu Čech, Moravy a Slezska a dne 16. března podepsal říšský kancléř Adolf Hitler na Hradě pražském výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Slovensko ponecháno sobě. V důsledku těchto událostí bylo nutno, aby dosavadní dvě strany, Národní jednota a Strana práce, zanikly, a z nich povstala strana Národního souručenství (N. S.) pod vedením státního prezidenta Emila Háchy.

Nástup do strany byl impozantní, 99% mužů přihlásilo se pod prapor N. S. a jen nepatrný zbytek národa (bílá vlajka, fašisté) zůstal stranou. V Těnovicích přihlásili se vesměs všichni muži, počtem 162. Přípisem Ústředního vedení Národního souručenství byl jsem pověřen funkcí místního vedoucího Národního Souručenství v Těnovicích.

            Na Hod Boží svatodušní, dne 28. května, slavilo město Spálené Poříčí 700leté výročí svého trvání a při té příležitosti věnoval a odhalil spolek rodáků spáleno-poříčských z Prahy dvě desky na tamním děkanství.

Na desce vlevo je psáno:

Zde sídlila první vlastenecká čtenářská společnost, která šířila lásku k řeči a k národu knihou. Při oslavě 700letého výročí města věnuje spolek rodáků z Prahy.

Na desce vpravo je psáno:

Zde žil v letech 1894-1895 vlastenecký kněz Jindřich Šimon Baar. Vedl zdejší lid k duchovní a národní obrodě.

DOPISY SVATÉ KATEŘINY SIENSKÉ

Biskupu Angelovi,

který byl roku 1379 dosazen na biskupský stolec v Benátkách. Kateřina ho vyzývá, aby vynikal dokonalými ctnostmi, příkladným životem a péčí o svěřené věřící a totéž vyžadoval i od svých podřízených.

            Nejdražší otče v laskavém Ježíši Kristu!

            Píši vám s touhou vidět vás osvíceného pravým a dokonalým světlem Božím. Bez tohoto světla budete kráčet ve tmě.

            Bůh vás nyní zasadil do zahrady svaté Církve a naložil na vás váhu duší, abyste činil to samé, co činili svatí a dobří pastýři v dávných časech, kdy Boží Církev oplývala ctnými lidmi. Měli před očima ukřižovaného Krista a díky světlu si ho zamilovali natolik, že pro ně bylo velkou radostí, když mohli trpět a dát za něho svůj život. Jejich rodinou byli chudí lidé, jejich bohatstvím sláva Boží, spása oveček a růst svaté Církve. Předávali lidem učení skrze příklad dobrého a svatého života. Pakliže rostli ve svém postavení, nikdy se nedmuli pýchou, ale stále dokonaleji se pokořovali. Neobklopovali se slastmi ani bohatstvím, ani zdobnými domy se služebnictvem, ani drahými koňskými spřeženími, jak to dnes činí představitelé církve, kteří se úplně topí v těchto proviněních a o duše se nestarají.

            Teď je nejvyšší čas. Snad ještě nikdy nebyla Církev v takové nouzi jako nyní, kdy svět přetéká neřestmi a vše je plné jedu. Nechci, abyste ochabl ve své zbožné touze konat ve svém úřadu to, co je třeba.

Nenechte se oklamat ďáblem, který by vám chtěl namluvit, že by bylo lepší přizpůsobit se chování ostatních nebo že není vhodný čas na nápravu života vašich podřízených, zejména ničemností a špinavostí, kterých se dopouštějí kněží.

Nenechte se oklamat ani slovy lidí, kteří by vám říkali: „Nechtěj snášet příkoří, po kterém tě stihne utrpění. Když budeš shovívavý, tví podřízení ti uvěří a ty budeš moci v klidu užívat svých výsad.“

Věřte živou vírou, že skrze Ukřižovaného Krista zmůžete cokoliv. Buďte pro všechny pravým a dokonalým zahradníkem, který ve své zahradě vytrhává neřesti a zasévá ctnosti, vždyť kvůli tomu vás Bůh ustanovil a povolal.

Zůstávejte ve svaté a sladké lásce Boží.

KATECHISMUS DUCHOVNÍHO ŽIVOTA

(Kniha o svátostech od kardinála Roberta Saraha z roku 2022)

Část poslední: Nová evangelizace

            Nová evangelizace potřebuje světce, a to světce, kteří se modlí. Nabízet všem lidem „naději, která neklame“, jak píše apoštol Pavel v listu Římanům, není na prvním místě věc komunikační strategie. Aby církev toto poslání naplnila, musí se stále více věnovat modlitbě a misii, soustředit se na liturgický život a důvěrný kontakt s Bohem v tiché a užaslé kontemplaci jeho nevyčerpatelné lásky.

            Pospěšme si spolu s Mojžíšem „zout opánky před Hospodinem“. To znamená očistit tu část sebe sama, která je dosud pokryta prachem, blátem a hříchem, abychom mohli stanout na svaté půdě, kde přebývá hořící Boží přítomnost. Pak se budeme moci pustit do apoštolátu, třeba i za cenu velkých zkoušek.

            Kristův učedník se může stát kvasem pokoje a smíření pouze tehdy, když se pro něj Kristus stal vším, protože pak už nemůže brát ohled na osoby a získá nový pohled na skutečnost. Každý křesťan má přístup ke Kristu bez prostředníka a bez podmínek, ať už patří k jakémukoliv národu či kultuře, ať má jakýkoliv původ a lidské dědictví. Na oplátku se musí stát druhým Kristem, prodchnutým jeho milosrdenstvím, dobrotou, pokorou, mírností a trpělivostí. Aby podle vzoru svého Mistra postavil do středu lidských vztahů lásku, milosrdenství, odpuštění a smíření. Teprve pak se může stát skutečně solí země a světlem světa.

            Osobní obrácení, které se odehrává ve skrytu srdce po celý život, se konkrétně projevuje vůlí změnit svůj život, napravit nezřízenost v našich skutcích, chování a sklonech. A také přispět k nápravě zmatku v našem zkaženém a prolhaném světě, který zneužívá své nejslabší. Křesťané mají ochotně a celým srdcem spolupracovat na budování mezinárodního řádu s ohledem na oprávněnou svobodu a bratrskou lásku, o to více, že větší část světa trpí dosud tak velikou nouzí, že silným hlasem chudých jako by se sám Kristus dovolával lásky svých učedníků.

            Svatý Jan Zlatoústý ostře vystupoval proti přepychu bohatých, který uráží bídu chudých: „Stavíš na odiv své bohatství a Kristus umírá hlady u tvých dveří?“ Neustále ukazuje Krista přítomného v chudých, ztotožňuje se s ním až do té míry, že říká: „Mohl bych se nasytit sám, ale raději se toulám jako žebrák, natahuji ruku u tvých dveří, abys mě nasytil ty. To činím z lásky k tobě!“

            Pravá láska k bližnímu je tedy v konečném důsledku projevem naší víry v Ježíše Krista.

DOPISY NAŠICH ADOPTIVNÍCH DĚTÍ

Roční zpráva a vysvědčení dívky Dhanu Sri z Indie (17 let) při ukončení 1. ročníku PUC

1. a 2. ročník školy v Indii v systému PUC (Předuniverzitní kurz) je bezprostřední přípravou na vysokoškolské vzdělání, odpovídá našemu 11. a 12. ročníku základní školy.

Změny v životě dítěte a rodinná situace:

Rodina dívky vede stabilní a soběstačný život. Jsou závislí hlavně na zemědělské práci a také chovají hospodářská zvířata na zajištění své obživy.

Příjmy z těchto aktivit jim pomáhají pokrýt výdaje na domácnost a vzdělávací potřeby. Rodina poskytuje dívce podpůrné prostředí a dostatečný prostor pro studium doma. V průběhu let se jejich finanční a sociální situace neustále zlepšuje. Nadále dívku povzbuzují a podporují v jejím vzdělávání a osobním růstu.

Další školní rok 2026-2027 bude Dhanu studovat 2. ročník PUC. Jejím oblíbeným předmětem jsou Přírodní vědy, chce se stát učitelkou. Předpokládaný konec studia je v roce 2029.

Další podrobnosti o postupu dítěte:

Dívka je bystrá studentka, která si vede dobře ve svém studiu a je soustředěná na své vzdělávání. Aktivně se věnuje sportu a získala ocenění ve školních dovednostech. Pravidelně se účastní kulturních programů a různých školních aktivit. Baví ji řemeslné práce a ve svých projektech projevuje kreativitu. Dívka pravidelně chodí do školy, udržuje si dobrou docházku, a nikdy nezmešká důležité hodiny ani zkoušky. Je zdvořilá, disciplinovaná a pro své dobré chování a pozitivní přístup je respektována od svých učitelů i ostatních studentů.

Vysvědčení (nejvyšší ohodnocení je 100 bodů):

Tamilský jazyk                                 75

Anglický jazyk                                 68

Matematika                                       59

Přírodní vědy                                   73

Sociální vědy                                     69

EUCHARISTICKÉ ZÁZRAKY

I chamtivost může zplodit zázrak

Město Weiten a město Turín

V Rakousku se v 15. století událo několik krádeží konsekrovaných hostií, z toho důvodu místní věřící zavedli zvyk raději uchovávat proměněné hostie v zamčené sakristii. Navzdory těmto opatřením se v roce 1411 jednomu zloději podařilo ukrást posvěcenou hostii z farního kostela svatého Štěpána ve Weitenu.

Zastrčil si ji do rukavice a na koni ujížděl do sousední vesnice. Po cestě ovšem hostii z rukavice vytrousil, aniž by si toho všiml. O několik dní později projížděla stejnou cestou zbožná žena a poblíž živého plotu spatřila jasné světlo s hostií uprostřed. Žena ji zvedla a ke svému úžasu si všimla, že hostie je rozlomená na dvě části, které však držely pohromadě díky vláknům krvácejícího masa. Dojatá žena nechala z vděčnosti na tomto místě postavit malou kapličku. Jakmile se zpráva o zázraku rozšířila, začaly sem proudit davy věřících, pro které bylo nutno později postavit větší kostel.

Druhý zázrak se stal ne mnoho let poté v italském městě Turín a i ten nastartovala lidská chamtivost. V roce 1453 se nedaleko města střetla vojska Vévody z Anjou a Ludvíka Savojského. Vojáci se po bitvě pustili do drancování vesnice a někteří vnikli i do kostela. Jeden z nich vylomil dvířka svatostánku a ukradl monstranci i s posvěcenou hostií. Všechen lup hodil do pytle a zamířil do Turína. Na hlavním náměstí nedaleko kostela jeho mezek upadl a pytel s lupem se otevřel. Monstrance s hostií se k úžasu přihlížejících vznesla nad okolní domy, někdo ihned běžel informovat místního biskupa. Biskup se spolu s duchovními i lidem vydal na náměstí, kde se poklonil, nato monstrance upadla na zem, ale posvěcená hostie dál zářila na nebi jako slunce. Biskup pozvedl kalich, který držel v rukou, a hostie se pomalu do něj snesla.

Na tomto místě byl pak okamžitě zbudován chrám Božího Těla, ve kterém se událo mnoho zázraků. Papež Pius IX. v něm roku 1853 celebroval slavnostní mši svatou u příležitosti 400 let od zázraku, při které byl přítomný také svatý Jan Bosco, zakladatel salesiánů.

JUBILEJNÍ ROK SVATÉHO FRANTIŠKA

Poutnická tradice v Klášteře Hájek u Prahy

            I když byl františkánský klášter v Hájku u západního okraje Prahy založen už v roce 1623, hlavní poutní nápor ho čekal od roku 1722, kdy byly zahájeny oslavy 100 let poutního místa.

V té době (1720-1724) vznikla také poutnická cesta z Prahy do Hájku, lemovaná 20 kapličkami, u kterých se poutníci zastavovali a modlili. Cesta byla dlouhá 20 kilometrů. První kaplička zobrazovala Loretu v Hájku, tedy cíl pouti, nad ním Pannu Marii a latinský nápis: „Jsem černá a krásná“. A vedle něho svatého Františka a svatého Antonína s dvojverším: „Jděte, poutníci, pozdravit Syna a Matku. Řekněte a hned vám každý vyšlapanou cestu ukáže.“

Ostatní kapličky pak zobrazovaly výjevy ze života Panny Marie a svatého Františka.

Kapličky začaly chátrat už po roce 1774, kdy císař Josef II. zrušil donaci, která je udržovala a opravovala. Dodnes se jich dochovalo v různém stavu 12, některé byly obnoveny po roce 1990.

Vlastní poutnická cesta je v současnosti bohužel na více místech přerušena novou zástavbou, ale od kapličky č. 16 u obce Litovice až ke klášteru Hájek se podařilo obnovit poslední čtyři kilometry poutní trasy v podobě polní cesty lemované nově vysázenou lipovou alejí.

A proč navštívit právě klášter Hájek u Prahy?

Je jedním z poutních míst, kde můžete získat odpustky v tomto jubilejním roce sv. Františka.

Navštívíte nejstarší Loretu v Čechách. Osvěžíte se u studánky zasvěcené Panně Marii, které pomáhá při očních chorobách.

Pomodlíte se u černé Panny Marie Hájecké.

A možná potkáte i bratry františkány, kteří se rozhodli na tomto místě letos obnovit stálou řeholní komunitu.

ZE STARÝCH KNIH PAMĚTNÍCH

Kronika Zpěváckého spolku „Střela“ v Plasích

            Při slavnostní mši svaté na Nový rok 1898 jsme uvedli Missu brevis od Fibicha s doprovodem varhan a smyčcových nástrojů. Při obětování zapěl sbor „Dítky u jesliček“ s doprovodem varhan. Jelikož toho dne připadlo diamantové jubileum papeže Lva XIII. (60 let od kněžského svěcení), předneseno bylo také Te Deum s doprovodem varhan.

            Dne 23. ledna uspořádán opět po roce spolkový ples a obstarána k němu hudba Dolno-bělská (10 mužů). Dekoraci provedl čilý výbor. Nad vchod umístěn nápis „Vpřed jen s jasnou tváří“ a zavěšeny modré záclony. Po stranách sálu zavěšena nová zrcadla a po stranách obrazy. Průčelí bohatě vyzdobeno znakem Království Českého a poprsími mistrů Dvořáka a Smetany. V rozích umístěny jalovce s růžemi a vedle oken v průčelí umístěny nápisy: „Zachovej svůj jazyk český ryzím, dbej, by nebyl kažen duchem cizím!“ Již po 7 hodině docházelo obecenstvo do sálu a záhy byl naplněn vybranou společností, která se za zvuku hudby plně oddala tanečnímu veselí. Vystřídány všechny kolové tance, dvě besedy, dvě čtverylky. Zábava krásná ubíhala rychle k půlnoci. O půlnoci přednesla hudba směs národních písní a pak zapěl mužský sbor různé písně a kuplety. Pak nastal opět rej taneční až do ranních hodin.

            Ku přání výboru „Odboru ústřední matice školské pro Potvorov a okolí“ zúčastnil se mužský sbor našeho spolku oslavy stoletých narozenin věhlasného dějepisce, „otce národa“, Františka Palackého v Bílově. Za nejistého, déšť věštícího počasí odjeli jsme (počtem 25) o půl 12 hodině dopolední vlakem do Mladotic, odkud v dešti vydali jsme se přes Řemešín k Potvorovu. Než jsme Potvorova dostihli, déšť ustal úplně. V Potvorově prohlédli jsme si starobylý nedávno bleskem těžce poškozený kostel sv. Mikuláše, a o 2 hodině odpolední dostihli jsme Bílova. Slavnost odbyla se v dosti prostorné zahradě a sbor náš platně k jejímu zdaru přispěl. Za pěkného večera vrátili jsme se o 9 hodině večerní do Plas.

            U příležitosti trvalého přesídlení pana MUDr. L. Baťka, knížecího i obvodního lékaře a zasloužilého podporovatele všech věcí k národnímu i hospodářskému povznesení obyvatelstva zdejší krajiny směřujících, uspořádán byl dne 11. května 1899 lampionový průvod s kazňovskou kapelou před byt výše jmenovaného. Tam zapěl Zpěvácký spolek Střela mužský sbor: „Tys přítel nám“ a také „Kde domov můj“. Na to uspořádán večírek na rozloučenou, přičemž střídaly se skladby instrumentální a smíšené sbory, dohromady 14 skladeb.

            Dne 16. července konala se oslava 25letého působení zpěváckého spolku Střela v Plasích. O půl 10 sešli se členové spolku ve spolkové místnosti, odkud se odebrali na služby Boží do kostela, kde vylíčil důstojný pan farář, P. Vojtěch Nágl, záslužnou činnost našeho sdružení pěveckého jako sboru kostelního a chválil krásné výkony pěvecké při všech církevních slavnostech. Po slavnostní mši byla konána jubilejní valná hromada, ku které zavítali hosté, zástupcové zpěváckého spolku „Hlahol“, Pěvecké župy Pallovy z Plzně, a také Zpěváckého spolku „Václav“ z Čisté. Po společném obědě v místnosti spolkové odebrali se účastníci do zahrady knížecího hostince, kde o 3. hodině odpolední započala koncertovati hudba sokolská z Plzně pod vedením kapelníka V. Pokorného. Záhy po 3. hodině naplnila se zahrada obecenstvem tak, že musely být přineseny další stoly z hostince. Za zvuků krásné hudby o 17 mužích rozvlnila se po celé zahradě volná a nenucená zábava. Večer pak o 9. hodině počala hráti hudba na kruchtičce hostinského sálu, který byl již den předtím dekorován. V průčelí umístěn veliký obraz, kde seřazeno bylo 42 fotografií bývalých i nynějších činných členů. Obraz ten se každému velice líbil. Vzhledem k odpolední krásné pohodě vybráno bylo v zahradě velmi mnoho, a to 64 zlatých a na sále 73 zlatých. Celá zábavní společnost se velice líbila a ukončena byla plesem až o 5. hodině ranní.

            Vzhledem k tomu, že náš člen, pan Bohuslav Linhart, učitel v Mladoticích, požádal náš sbor, abychom zapěli při pohřbu jeho manželky ve středu 13. června, dostavilo se do Mladotic 9 pánů členů a 6 dam. V domě smutku zapěn mužský sbor „Vzhůru k nebi hvězdnatému“ od Tarnovského, po cestě z Mladotic do Strážiště „Milosrdný, velký Bože“, při zádušní mši svaté ve Strážišti „Odpočinutí lehké dej, jí, Pane“.

            Sdružené místní spolky ustanovily se dne 8. července uspořádati v zahradě knížecího hostince koncert za spoluúčinkování hudby Sokola plzeňského ve prospěch sčítacího fondu Národní Jednoty Pošumavské. Jelikož ale toho dne bylo velmi chladno a deštivo, přípravy se konaly v sále hostince, kde už od rána členové spolků dekorovali stěny sálu. O 3. hodině započala hráti hudba Sokola plzeňského. Skladby byly velice pěkné, vybrané a tak předneseny, že učinily velice milý dojem. Musely být opakovány a ještě jiné přidány. Hostů stále přibývalo, zvláště 30 členů Klubu velocipedistů z Kralovic naplnilo místnost tak, že byla nouze o místa. Všechny skladby byly hojným potleskem odměněny.