PLÝTVÁNÍ PRO BOHA

           Před několika lety byla v televizi k vidění reportáž o řeholnicích žijících v českých klášterech. Jedna z nich, členka přísného kontemplativního řádu, na otázku, v čem vidí smysl svého řeholního života, s úsměvem odpověděla: „Vyplýtvám svůj život pro Boha“.  Tak jako Marie Magdaléna, jak čteme v evangeliu, vylila vzácnou mast na nohy Ježíše, ač to vlastně bylo hrozné plýtvání, tak i tato řeholnice chce dát Bohu jen to nejlepší – svůj život, své schopnosti, svůj talent, svůj čas na této zemi. Pro mnohé lidi nepochopitelné plýtvání. Mezi řeholnicemi (a řeholníky) jsou lékařky, nadané hudebnice, malířky, bývalí operní zpěváci. Ti všichni opustili slibnou kariéru a rozhodli se vyplýtvat svůj život pro službu Bohu.

           Dát Bohu to nejlepší, co máme, tomu se často bráníme. Jeden pan farář kdysi přijal do kostela koberec z hospody, který byl na jednom místě politý vínem, do hospody už se nehodil, ale pro kostel je ještě dobrý, myslel si asi pan hostinský.

Během dne otevřených dveří kostela přinesla jedna místní paní tištěný obraz Panny Marie, prý ho měli rodiče nad postelí, pak visel ve stodole, ale už se jim tam nelíbí, tak ať ho pověsíme v kostele. Pro naší stodolu nevhodný, ale pro kostel ještě dobrý…

Při úklidu kostela v Heřmanově Huti jsme našli spoustu obrázků, sošek a dalších věcí, které si lidé přinesli pravděpodobně z poutí (nejvíce suvenýrů bylo ze Svaté Hory a z Boru u Tachova), doma za nějaký čas asi překážely, tak je přinesli do kostela. Pro kostel ještě dobrý…

Naučme se také plýtvat pro Boha. Časem, penězi, modlitbou, talentem, prací svých rukou. Dávejme Bohu to nejlepší, co máme, ne jen to, co se nám už nehodí, ale pro Boha a kostel je ještě dobré. Jen to, co dáváme, a nic za to nežádáme a nečekáme, ukládáme si v nebi. A tam se se svým pokladem také setkáme. Aby se nám pak nestalo, že nás v nebeském království usadí na rozvrzanou židli ke špinavému stolu a místo nebeské many nám nabídnou jen zbytky na papírovém talíři…

REPORTÁŽ NA ÚVOD

Jak jsme uklízeli kostel

„Co je na tom zvláštního? Kostel se přeci uklízí pravidelně.“ Řeknete si možná. Jenže tento úklid byl zcela výjimečný. Připomínal spíše akci „Kulový blesk“, jak ji známe ze stejnojmenného filmu. Prostě jsme se rozhodli přemístit nábytek a další věci v kostele sv. Martina v Heřmanově Huti tak, aby mohla být obnovena kaple Panny Marie Lurdské, do které se během 50 let nastrkalo tolik věcí, že v ní nebylo k hnutí, o modlitbě ani nemluvě.

Úderem desáté hodiny dopoledne jsme začali. Přítomní pánové vynášeli těžké kusy nábytku a) z kaple, b) ze sakristie, c) z prostoru za oltářem, takže loď kostela byla brzy zaplněna skříněmi, stoly, židlemi, obrazy, svícny, podstavci a dalším harampádím, od vchodu až k oltáři.

Jenom jsme zírali, kde se to tam všechno vzalo. A přemýšleli, jak se to tam vešlo, a jestli se to znovu vejde. Následovala důkladná očista všeho rukama přítomných žen a dívek (děti se chtěly přidat, ale nakonec shledaly, že je mnohem zábavnější venku sbírat kaštany). Po ometení, umytí, vyklepání a očištění přišla na řadu druhá fáze, tedy přemístit stejné kusy, ale teď už na jiné místo. Do sakristie se např. vrátily tři skříně potřebné pro uskladnění věcí ke mši svaté. Do presbytáře se vrátila krásná mřížka, která (jen Pán Bůh ví, proč) kdysi někomu překážela. Kaple byla naopak totálně vyklizena, a tak připravena na vymalování a úklid. Obsah šuplíků mnohdy nevábného vzhledu byl vysypán, roztříděn a prozatím vystaven v zadní části kostela. Po očištění a opravě se budeme snažit všechny ty obrázky, sošky, porcelánová Jezulátka, křížky a další suvenýry, které sem nanosili zbožní věřící, znovu umístit v kostele. Jsou to sice „tretky“, ale patří k historii kostela, ať o ní tedy vypovídají i dalším generacím.

Naši práci přerušil na okamžik zvuk, který zde již dlouho nebyl slyšet. Zvon ve věži se po opravě elektroinstalace zkušebně rozhoupal. A zvonil! Doufejme, že mu to vydrží. Ale čekalo nás ještě další leštění, luxování, utírání a přemisťování drobností. Po čtyřech hodinách usilovné a velmi špinavé práce bylo konečně hotovo.

Jak se nám to povedlo, můžete posoudit třeba v neděli 12. listopadu 2017, kdy se při tradičním koncertu kaple znovu otevře, aby sloužila modlitbám věřících nebo i jen k zapálení svíčky těm ostatním.

LIDOVÁ ZBOŽNOST NA POKRAČOVÁNÍ

Slavnost Ježíše Krista Krále

  Je poměrně mladým svátkem. I když samozřejmě křesťané od počátku věděli, že Ježíš Kristus je Král a Pán nade vším, výslovně se tento svátek začal slavit na příkaz papeže Pia XI. v roce 1925.

Ve svém okružním listě „Quas primas“ na závěr milostivého roku píše: „A proto naší apoštolskou mocí ustanovujeme svátek našeho Pána Ježíše Krista Krále, který se má slavit každoročně po celém světě poslední nedělí v říjnu, bezprostředně před svátkem Všech svatých. Na neděli pak jsme tento svátek položili proto, aby nejen duchovenstvo vzdávalo poctu božskému Králi sloužením mše svaté a modlitbou církevních hodinek, nýbrž aby také věřící lid, uvolněný od svého denního zaměstnání, a naplněný svatou radostí, vydal Kristu skvělé svědectví o své poslušnosti a poddanosti.“

Úmyslem papeže Pia XI. bylo zdůraznit, že Kristus je naším Pánem a Králem již nyní, ne tedy až na konci světa, jak si mnozí myslí a možná v to tajně doufají. Proto byl stanoven datum na poslední neděli v říjnu, a ne až na poslední neděli liturgického roku. Zároveň papež ustanovil, že v tuto neděli se má konat pobožnost a zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Pokoncilní reforma kalendáře bohužel vnesla do tohoto dobrého úmyslu zmatek, protože Slavnost Krista Krále zařadila až na poslední neděli církevního roku, takže to vypadá tak, jak to přesně vypadat nemělo, totiž, že „Ježíš Kristus obdrží svůj královský majestát až při posledním soudu na konci věků, takže se zatím nemáme čeho obávat“.

Původně byla poslední neděle v roce zasvěcena právě vážné připomínce konce věků a posledního soudu, který nás nepochybně čeká. Místo pravdivého a někdy i mrazivého zamyšlení nad dosavadním životem spíše prožíváme oslavu Krista Krále, ale Krále na konci věků, ne již nyní. A to je škoda.

Zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, které nařizoval a podporoval papež Pius X. i Pius XI., nás může znovu nasměrovat k tomu, abychom Ježíše Krista Krále přijali do svého srdce a do svých rodin jako toho, který zde nejen teoreticky, ale opravdu vládne.   

PŘÍRUČKA LIDOVÉ ZBOŽNOSTI

Intronizace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

  Obřad intronizace (tedy uvedení na trůn) Božského Srdce Páně propagoval zejména v období mezi válkami P. Matteo Crowly, zázračně uzdravený ze své nemoci v kostele v Paray-le-Monial, kde se Ježíš zjevil řeholnici, sv. Markétě Marii Alacoque. S dovolením papeže Pia X. pak cestoval po celém světě a zasvěcoval rodiny, farnosti i jednotlivce Božskému Srdci Páně a přiváděl je znovu pod jeho královskou vládu.

Také v našich zemích byl tento obřad zejména v rodinách velmi rozšířen. Rodiny, které se zasvětily Božskému Srdci Páně, podepisovaly tzv. intronizační lístek, který se zasílal do Prahy, kde bylo ústředí tohoto apoštolátu, v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. Jméno zasvěcené rodiny bylo zapsáno do Zlaté knihy a rodina dostala o tomto zápisu potvrzení. Výročí zasvěcení (intronizace) se pak slavila jako velký rodinný svátek.

Zvyk intronizace se vlivem 2. světové války bohužel vytratil a v poválečných letech se již neobnovil.

Co vlastně tento obřad znamená?

Obřadem intronizace zveme Božského Ježíše, aby vládl v naší rodině. Zavazujeme se důsledně žít křesťanský život, tedy slibujeme:

-         nedělní účast na mši svaté se svatým přijímáním,

-         důsledné zachování nedělního klidu od práce,

-         křesťanská výchova dětí,

-         společná večerní modlitba před obrazem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova,

-         každoroční připomínka zasvěcení jako rodinná slavnost,

-         v předvečer každého prvního pátku v měsíci adorovat hodinu před obrazem Srdce Páně (tzv. svatá hodina rozmlouvání s Ježíšem Kristem Králem).

      V den intronizace (nejlépe v den svátku Božského Srdce nebo Ježíše Krista Krále) se po mši svaté shromáždí celá rodina doma. Je-li to možné, pozve i kněze, vystaví obraz či sochu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na čestném místě v domě a ozdobí místo květinami. Nejprve se všichni pomodlí „Věřím v Boha“, pak pokleknou k vlastní Zásvětné modlitbě. Pomodlí se také za všechny přítomné členy rodiny, za všechny zemřelé členy rodiny a nakonec poděkování rodiny Božskému Srdci Páně.

Zásvětná modlitba rodin

     „Nejsvětější Srdce Ježíšovo, tys projevilo svaté Markétě Marii přání vládnout nad křesťanskými rodinami. My dnes tedy přicházíme, abychom prohlásili tvou neomezenou vládu nad naší rodinou. Od této chvíle chceme žít tvým životem, chceme v srdci svém pěstovat ctnosti, za něž jsi přislíbilo pokoj už v tomto životě, chceme se bedlivě varovat světského ducha, jejž ty zavrhuješ. Vládni nad naším rozumem prostotou naší víry, vládni nad naším srdcem láskou bez výhrady, kterou srdce naše bude planout pro tebe, a jejíž plamen budeme živit častým svatým přijímáním.

Božské Srdce, předsedej našim schůzkám, žehnej našim podnikům duchovním i časným, odvracej naše starosti, posvěcuj naše radosti, zmírňuj naše útrapy. Kdyby tě však přece někdo z nás zarmoutil, připomeň kajícímu hříšníkovi, ó Srdce Ježíšovo, svou dobrotivost a milosrdenství.

Až pak uhodí hodina rozloučení, až přijde smrt a naplní nás zármutkem, podrobíme se všichni, jak odcházející, tak pozůstalí, tvým věčným úradkům. Budeme se utěšovat myšlenkou, že nastane den, kdy celá rodina, v nebi zase spojená, bude moci na věky chválit tvou slávu a tvá dobrodiní. Kéž ti Neposkvrněné srdce Panny Marie a slavný patriarcha svatý Josef přednesou toto zasvěcení a nám je připomínají po všechny dny našeho života! Buď velebeno Srdce Ježíšovo, Srdce našeho Krále a Otce!“

Otče náš… Zdrávas Maria…Sláva Otci za členy rodiny živé i zemřelé.

Poděkování rodiny Božskému Srdci Páně

  Sláva a čest buď Božskému Srdci Ježíšovu, které nám prokázalo tak velké milosrdenství. Z tolika tisíc nás Božské Srdce vyvolilo za dědice své lásky. Náš příbytek stal se dnes svatyní smíru za nevděk tolika lidí. Božské Srdce Ježíšovo, jak nezaslouženého štěstí jsi nás učinilo účastnými, že tebe jako Pána a Ochránce své rodiny smíme pozdravovat. V nejhlubší úctě se ti klaníme, tobě děkujeme, že chceš mezi námi přebývat a s námi se sdílet o všechny naše úzkosti a starosti, o všechny radosti a strasti. Nejsme hodni, abys k nám zavítal, avšak zůstaň přece s námi, Pane, a učiň nás všechny vroucími ctiteli tvého Božského Srdce.    

      Zasvěcujeme se a odevzdáváme se ti se vší důvěrou a oddaností, Božský Spasiteli, a prosíme tě o tvé svaté požehnání pro všechny své práce a zaměstnání. Kéž je ti tento dům příbytkem milým a drahým, jako ti byl dům Marie a Marty v Bethánii, kam jsi vždy rád zavítal.

     Odevzdáváme ti, Srdce Ježíšovo, všechny své záležitosti a prosíme tě o útěchu a sílu v utrpení a pokušení. Ale obzvláště ti odevzdáváme ty duše, jež nám smrt odňala. Zůstaň s námi, Pane, a buď nám pomocí v bouřích tohoto života. Vzdal od nás noc nevěry a nesvornosti! Dej, abychom ti sloužili v pracovitosti, čistotě a lásce! Nejsvětější Srdce Ježíšovo, buď v tomto domě velebeno a milováno, ctěno a slaveno nyní i na věky. Amen.

Příručka katolických pobožností (1933)

Zprávy a oznámení

Sbírka na misie vynesla 3760,- Kč. Děkujeme všem dárcům!

Ve středu 1. listopadu 2017 bude sloužena mše svatá ze Slavnosti Všech svatých, v kostele sv. Prokopa v Nýřanech v 16.45 hod.

Ve čtvrtek 2. listopadu 2017 bude od 16. 00 hod. pobožnost za všechny zemřelé na hřbitově v Nýřanech. Po skončení zádušní mše svatá v kostele sv. Prokopa (od 16. 45 hod.).

V sobotu 4. listopadu 2017 bude od 15. 00 hod. pobožnost za všechny zemřelé na hřbitově v Jezné.

V neděli 12. listopadu 2017 od 14. 00 hod. bude koncert v kostele sv. Martina v Heřmanově Huti. Můžete si prohlédnout obnovenou kapli Panny Marie Lurdské a také znovu zazní zvon.

Slavnost Ježíše Krista Krále připadá letos na neděli 26. listopadu. Po mši svaté v Nýřanech a Heřmanově Huti děkovná pobožnost a svátostné požehnání.

V pátek 1. prosince 2017 se naše farnost zapojí do adventních trhů na náměstí v Nýřanech. Opět budeme prodávat napečené dobroty (Misijní štrúdlování) a ozdoby z korálků (Sbírka pro Zdravotního klauna).

Doba adventní začíná v neděli 3. prosince 2017.