Liturgie pohřbu

Při pohřbu snad více než u jiných obřadů záleží průběh na domluvě kněze a pozůstalých, případně na přání zesnulého. Následující text není přesným vodítkem nebo hotovou přípravou. Má posloužit jako pomůcka k pochopení jednotlivých částí liturgie, v níž si církev připomíná, že zemřelí mají účast na smrti a vzkříšení Ježíše Krista.

První část - v domě zemřelého a průvod do kostela

Nepovinnou součástí pohřebního obřadu může být také modlitba u těla zemřelého přímo v jeho domě. Po příchodu kněze či jáhna, ale také v jeho nepřítomnosti, se pozůstalí shromáždí okolo zemřelého, aby se krátce pomodlili, přečetli úryvek z Písma a zazpívali žalmy. Potom vychází z domu průvod do kostela vedený ministrantem s křížem. Kněz či jáhen, pokud je přítomen této části, jde v průvodu před rakví. Protože společenské podmínky, zejména ve městech, toto nedovolují, tato část bývá často vynechávána a pohřeb začíná až druhou částí - v kostele či v obřadní síni.

Druhá část

1. Mše svatá v kostele nebo bohoslužba slova v obřadní síni

Pokud se koná rozloučení v obřadní síni, skládá se z hudby či zpěvu, modlitby, kterou odevzdáváme zesnulého do Božího milosrdenství, čtení z Bible, která obsahuje slova života a naděje, a krátké promluvy kněze či jáhna. Pokud se neslaví zádušní mše přímo při pohřbu, velmi se doporučuje, aby se slavila některý den před ním, nebo po něm.

Mše svatá v kostele se koná obvyklým způsobem. Prosíme při ní, aby nekonečné Boží milosrdenství, které Ježíš projevil na kříži, mohl zvláštním způsobem zakusit také zesnulý. Protože slavení eucharistie Ježíšovu smrt na kříži zpřítomňuje, je ze slavení zádušní mše patrné spojení smrti Ježíšovy a smrti zesnulého, spojení zmrtvýchvstání Ježíše a naděje na vzkříšení zesnulého.

Barva roucha kněze nebo jáhna je fialová nebo černá, při pohřbu dítěte bílá.

Čtení z Písma na výběr naleznete zde; při pohřbu dítěte zde.

Je vhodné zachovat dosavadní zvyk a položit zemřelého tak, jak to odpovídá jeho postavení v liturgickém shromáždění - tj. věřícího tváří k oltáři, a biskupa, kněze nebo jáhna tváří k lidu.

Homilie má sloužit k výkladu úryvků z Písma svatého. Nekrolog lze zařadit na jiné vhodné místo.

Na rakev je možno položit evangeliář nebo bibli anebo kříž. Jiný kříž se k rakvi nestaví, pokud je v kostele dobře vidět kříž oltářní. Kolem rakve je možno umístit několik svící. Místo nich je také možno postavit k rakvi, u hlavy zemřelého, pouze paškál.

Je vhodné, aby se smuteční hosté před mší svatou v kostele za zemřelého v tichu modlili, vhodná je i společná modlitba Růžence.

Květinové dary je nutné kolem rakve uzpůsobit tak, aby kněz mohl vykonat obřad posledního rozloučení, při kterém obchází, vykropuje, popř. okuřuje rakev se zemřelým.

2. Obřad posledního rozloučení

Když skončila modlitba po přijímání, anebo při pohřbu beze mše po skončení bohoslužby slova, následuje obřad posledního rozloučení. Kněz může tento obřad vykonat v mešním rouchu nebo v pluviálu. Stojí přitom u rakve, obrácen tváří k lidu. Vedle něho stojí ministrant se svěcenou vodou a kadidlem, pokud se ho užívá. Úvodní výzvu může kněz pronést těmito nebo podobnými slovy.

Kněz nebo jáhen:

Je třeba prokázat našemu zemřelému poslední službu lásky, rozloučit se s ním a odevzdat Pánu Bohu. Modleme se tedy s důvěrou: Ať náš Bůh, který je Bohem živých, vysvobodí našeho bratra ze smrti, ať je k němu ve svém soudu milosrdný a odpustí mu jeho dluhy. Modleme se, aby Kristus, dobrý pastýř, který dal život za své ovce, našeho bratra s Bohem smířil a dovedl ho do věčné radosti.

Potom se všichni potichu modlí.

Následuje zpěv na rozloučenou; před ním, při něm nebo po něm kropí kněz zemřelého svěcenou vodou a okuřuje kadidlem.

Příklad zpěvu na rozloučenou:

Věřím, že můj vykupitel žije, a že v den poslední ze země zase vstanu. A ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého. / Uvidím ho já, a ne jiný, mé oči ho uvidí. A ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého. / Věčné odpočinutí dej mu, Pane, a věčné světlo ať mu svítí. A ve svém těle uvidím Boha, Spasitele svého.

Kněz se pak modlí tuto nebo jinou modlitbu:

Do tvých rukou, Bože, svěřujeme našeho bratra, neboť věříme, že žije, i když zemřel. A prosíme tě: Ať mu všechno, čím se v lidské slabosti provinil, tvá milosrdná láska odpustí. Skrze Krista, našeho Pána.

Všichni odpovídají:

Amen.

Vynáší se rakev se zemřelým z kostela. Jako první jde ministrant s kadidlem, pak ministrant s křížem následování těmi, kdo vynášejí rakev. Za nimi pak jdou smuteční hosté.

Obřad pokračuje u hrobu na hřbitově nebo vykropením rakve se zemřelým a odvoz na kremaci.

Poslední rozloučení má být obřadem, při kterém křesťanské společenství společně pozdraví jednoho ze svých členů dříve, než jeho tělo bude v průvodu odneseno a pohřbeno. Ačkoli smrt vždy znamená jisté odloučení, přece křesťané nemohou být od sebe odloučeni zcela, protože údy Kristovy jsou jedno v Kristu.

Chvíle ticha je důležitým momentem, neboť pouze z ticha se rodí modlitba církve. 

Hořící velikonoční svíce a kropení rakve svěcenou vodou odkazují na obřad křtu: při křtu byl zesnulý ponořen do posvěcené vody, při křtu mu kmotr od velikonoční svíce rozsvítil jeho křestní svíčku. Při křtu člověk s Kristem umírá, a je s Kristem vzkříšen, a křesťanský pohřeb není ničím jiným, než dovršením toho, co se začalo křtem. Okouření kadidlem se používá jako symbol úcty: tělo člověka je totiž chrámem Ducha svatého, tělo bude na konci věků vzkříšeno. 

Pokud se rozloučení koná ve smuteční síni či v krematoriu, kde není možné vykonat celé poslední rozloučení se všemi jeho prvky, přesto vždy obsahuje modlitbu odevzdání zesnulého do rukou Božích a vyjádření úcty a víry ve zmrtvýchvstání.

Třetí část – obřad na hřbitově

Pokud není hrob posvěcen, posvětí ho kněz dříve, než se tam uloží tělo zemřelého. Použije tuto nebo jinou modlitbu:

Pane Ježíši Kriste, tys svou přítomností všechno posvěcuješ. Posvětil jsi hrob, ve kterém jsi odpočíval a z kterého jsi slavně vstal. A skrze tebe jsou svaté i hroby všech věřících, neboť oni zemřeli s tebou a s tebou vstanou. Proto tě prosíme: Ať v tomto hrobě náš bratr pokojně odpočívá a dočká se chvíle, kdy jej probudíš, a v tvém světle uvidí Boha. Neboť tys naše vzkříšení a život, ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Následují přímluvy zakončené společnou modlitbou Otče náš nebo modlitbou kněze.

Rakev se spouští do hrobu, přitom může kněz říci:

Tělo našeho bratra uložíme (ukládáme) do země, neboť člověk je prach a v prach se obrátí. Ale Kristus proměnil všechno: jako první z těch, kdo zemřeli, vstal z mrtvých a vzkřísí také nás a našemu smrtelnému tělu dá podobu svého těla oslaveného. A proto odevzdejme našeho bratra Kristu, aby mu dal svůj věčný pokoj a aby ho vzkřísil, až přijde v den poslední.

Kněz obřad zakončí:

Odpočinutí věčné dej mu (jí), Pane.

Všichni odpovídají:

A světlo věčné ať mu (jí) svítí.

Kněz:

Ať odpočívá ve svatém pokoji.

Všichni odpovídají:

Amen.

Rakev je možné pokropit svěcenou vodou, případně okouřit kadidlem. Po skončení obřadu je možné zpívat antifonu Zdrávas, Královno nebo jiný vhodný zpěv.

Základní text převzat z www.liturgie.cz

Úprava: P. Mgr. Petr Mecl