Pohřeb – nauka církve

  Všechny svátosti, a hlavně ty, které uvádějí do křesťanského života, mají za svůj cíl poslední Paschu (přechod) Božího dítěte, která jej přes smrt uvede do království života. Tehdy se naplní to, co vyznává v Nicejsko-cařihradském Vyznání víry: "Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku".

  Křesťanský smysl smrti se ukazuje ve světle velikonočního tajemství Kristovy smrti a jeho zmrtvýchvstání, v němž spočívá naše jediná naděje. Křesťan, který umírá v Kristu, "odchází z těla, aby už byl doma u Pána" (2Kor 5,8).

  Dnem smrti začíná pro křesťana, na konci jeho svátostného života, dovršení jeho znovuz0rození, započatého křtem, definitivní "připodobnění" k obrazu Syna" udělené pomazáním Ducha svatého a účast na hostině království, kterou předjímala eucharistie, i když má ještě zapotřebí dalších očišťování, aby mohl obléci svatební šat.

  Církev, která jako matka nesla křesťana ve svém lůně během jeho pozemského putování, ho doprovází na konci jeho pouti, aby ho předala " do rukou Otce". Nabízí Otci, skrze Krista, syna jeho milosti a v naději ukládá do země semeno těla, které vstane z mrtvých ve slávě (srov. 1Kor 15, 42-44). Tento obětní dar se plně slaví při eucharistické oběti; žehnání jež předcházení a následují, jsou svátostiny.

KKC 1680 - 1683