ÚVODNÍK - KDYŽ SE DAR STANE BŘEMENEM

a břemeno darem

       Máme za sebou další Noc kostelů. Akci, ve které prezentujeme naše kostely a kaple, otevíráme dveře, nabízíme prostory pro různá vystoupení, vymýšlíme programy. To vše pro lidi, kteří do kostela vlastně moc nechodí. Tedy rozhodně ne ve dne.

Při Noci kostelů jsme prostě hrdí na svůj kostel, jsme rádi, že ho máme, vyzdobíme ho, hlídáme, provázíme a představujeme jeho tajemství návštěvníkům. V ten a v tu noc cítíme, že kostel je pro nás darem. Zdědili jsme ho zdarma po svých předcích. Nebyli to většinou naši pokrevní příbuzní, tedy aspoň ne zde v sudetech, ale jsme s nimi příbuzní a spříznění skrze víru a církev. I po nás zůstane dědictví pro další generaci křesťanů, které třeba dnes vůbec neznáme, ale i tak budou oni vděční, že jsme pro ně udržovali, opravovali a opečovávali místo, kam mohou přijít se modlit, děkovat, setkat se s Bohem, setkat se s přáteli, pokřtít své děti, nadechnout se a pokračovat dál třeba po pohřbu někoho blízkého. Kam jinam by měli jít?

Před několika lety kdosi vymyslel termín „odbřemenění farnosti“ a myslel tím zbavení se kostelů a kaplí, které jsou pro farnost zbytečné, chodí do nich jen málo lidí a finančně ji zatěžují. Jakmile začneme vnímat Boží dům jako břemeno a ne jako dar, začneme se tak i chovat. Náhle vidíme hlavně díry ve střeše, plíseň na zdech, opadávající omítku, červotoče v lavicích. A naopak přestaneme vnímat klid a mír, který nám pobyt v kostele dává, ztišení a zpomalení, ke kterému nás nutí přítomnost Pána ve svatostánku, pocit vděčnosti za všechny Boží dary, které si tu připomínáme.

V současnosti opravujeme kostel Nejsvětější Trojice v Jezné. Zdánlivě opuštěný, zvenku ošklivý, na internetu mnoha lidmi prezentovaný jako zchátralý. Nedávno se jeden kolemjdoucí užasle zeptal: „Koho to napadlo tohle opravovat?“ Je kostel, do kterého téměř nikdo nechodí, pro naši farnost břemenem? Určitě ano! Žádá mnoho financí, energie, času a neustálý boj o dotace. Je pro naši farnost darem? Určitě ano! Lidé, kteří do něj náhodou nebo i záměrně přijdou, vnímají jeho krásu a otevřené dveře jako otevřenou náruč. Kdyby byl zavřený, nic z toho by ke své škodě možná nikdy nezažili.

Závěry synody plzeňské diecéze,

se kterými se má povinně seznámit veškerý Boží lid plzeňské diecéze, protože na dalších pět let to bude

závazná směrnice pro rozvoj diecéze…

 Hlavní body dokumentu

Proč se bude měnit diecéze?

Aby se stala církví 21. století. Budeme usilovat především o hlubokou duchovní proměnu.

Zaprvé PROMĚNA NAŠICH SRDCÍ, tedy osobní vztah s Kristem. Zadruhé PROMĚNA NAŠICH VZTAHŮ, abychom se navzájem doprovázeli a podporovali.

A zatřetí PROMĚNA NAŠÍ SLUŽBY, tedy opuštění zastaralých představ a zkoušení nových cest.

Jak se změní život ve farnostech?

Hlavním heslem je DOPROVÁZENÍ.

Aby měl každý věřící i hledající možnost nechat se doprovázet na své životní cestě, anebo se naučil druhé sám doprovázet.

V připravované škole spirituality se věřící i hledající naučí, jak se modlit a vést duchovní život.

Zmapují se ohniska života diecéze, tedy kde to skutečně žije i mimo kostelní lavice, tato ohniska budou zveřejněna, propojena a podporována.

Bohoslužby by měly být především pohostinné, přívětivé, inspirativní a otevřené pro všechny.

Pomoc lidem v nouzi a péče o stvoření bude nedílnou součástí života farnosti, ne jen něco na okraji.

Důraz bude kladen na službu mládeži, aby církev byla pro ni srozumitelná a odpovídala na jejich specifické potřeby. Ale i porozumění mezi generacemi je důležité. 

Jak se změní církevní struktury?

Budeme hledat tvář církve, která je srozumitelná dnešnímu člověku. Restrukturalizace diecéze je reakcí na vyčerpání dosavadních modelů (farností).

Farnosti, jak je známe, už nebudou prioritou.

Místo toho se budou tvořit pastorační oblasti, tedy větší územní celky zahrnující více farností, místní komunity, tedy stávající farnosti, které jsou ještě životaschopné a aktivní, a misijní stanice v místech, kde už nelze udržet farnost.

Promyslí se, jak bude fungovat biskupská kurie, aby více sloužila a podporovala farnosti.

Zrevidují se směrnice pro farní rady.

Budou se dále vzdělávat, rozšiřovat a podporovat pastorační asistenti farností, ale zároveň se dá větší pozor na to, aby nezneužívali svou moc.

Jak se změní nakládání s majetkem a penězi?

Zřídí s role správců majetku, kteří převezmou od farářů břemeno správy farního majetku.

Nevyužívané kostely budou nadále nabízeny jiným majitelům, obcím nebo spolkům, a to včetně jejich mobiliářů (soch, oltářů, obrazů).

Budou se hledat další zdroje financí, zejména dárcovství od členů farností nebo i sympatizantů církve, zlepšení investování i podnikání.

Doporučuje se rozvoj dobrovolnictví.

Budou zajištěny spravedlivé mzdy a férové pracovní podmínky zaměstnanců diecéze.

A jak to bude probíhat prakticky?

V první řadě bude ustanoven Synodní projektový tým, který bude tyto projekty zavádět do praxe.

Bude vydáno celkem 26 „Opatření“, např. Transparentní a štědrá farnost, Příprava sítě regionálních spolupracovníků, Grantový rámec pro místní evangelizační iniciativy, Vzdělávání v liturgii atd. 

A na ně navazujících 23 „Pilotních projektů“, např. Diecézní škola spirituality, Mapa živé diecéze, Pohostinný kostel-pohostinné srdce-pohostinná fara, Propojení digitálních tvůrců v diecézi apod.

Každá farnost dostane nabídku jednodenní duchovní obnovy v duchu synodality.

Členové farních rad jsou vyzývání, aby tento dokument prostudovali a prodiskutovali a třeba k tomu pozvali i synodního delegáta.

Všichni jsou vyzváni, aby se ve svých farnostech či komunitách modlili.

Při závěrečném hlasování 9. května 2026 bylo pro tento dokument 76 delegátů, proti bylo 14 delegátů.

Velmi zajímavý je také seznam pozměňovacích návrhů, které byly a nebyly přijaty dvoutřetinovou většinou. Ale o tom až příště.

Zprávy a oznámení

Po celý měsíc červen má P. František Gajewski dovolenou.

Mše svaté v týdnu slouží P. Stanislav podle pravidelného pořádku, tedy od úterý do čtvrtka v 7. 45, v pátek bude mše svatá jen večer v 18. 00 hod.

Nedělní mše svaté budou podle pravidelného pořádku, tedy v Nýřanech od 9. 00 hod., tři neděle bude zastupovat P. Jiří Barhoň a jednu neděli P. Bogdan Stepien.

Mše svatá v Heřmanově Huti jako obvykle od 11. 00 hod.

Sobotní mše svatá s nedělní platností bude ve Zbůchu jako vždy v sobotu ve 13. 30.

V pátek 12. června oslavíme Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Ve středu 24. června je Slavnost Narození sv. Jana Křtitele.

Poutní mše svatá v Městě Touškově.

O víkendu 13. a 14. června probíhá celostátní akce Víkend otevřených zahrad. Pokud to zdraví organizátorů dovolí, otevřena bude také Zahrada ticha v Jezné. Podrobnosti o programu na plakátku.

V našem okolí můžete navštívit Klášterní zahradu v Chotěšově, Zámeckou zahradu v Luhově, Přírodní zahradu v Černošíně a několik zahrad v Plzni.

V neděli 5. července bude v kostele v Nýřanech sloužena Poutní mše svatá ke cti sv. Prokopa, patrona kostela a farnosti.

MOUDROST A ZBOŽNOST PÍSNÍ KATOLICKÝCH

Píseň ke svatým apoštolům Petru a Pavlu

Svatý Petře, svatý Pavle, Řím jste ozdobili

a mnohé modly pohanské směle porazili.

Jednoho Boha hlásali, za jméno Ježíš trpěli

a při všem utrpení za něho bojovali.

Ó, knížata apoštolů, vás oslavujeme,

vám přinášíme chválu, vděk, vás opěvujeme.

Jste církve svaté ozdoba, k vám duše láskou hoří,

pozvedá se k vám vroucí hlas: orodujte za nás!

Vy jste lásku ke Kristu krví zpečetili,

smrti jste se nebáli, věrní jste zůstali.

V nás sílu víry vzbuzujte, bychom i my udatně

církve se svaté zastali, za ní bojovali.

Tam v nebi proste vždy za nás Krista Spasitele,

i my dnes pro něj trpíme, s mnohým bojujeme.

My chceme vás následovat, ve víře svaté vytrvat,

v tomto svém horlení i život v oběť dát.

NAHLÉDNUTÍ DO FARNÍCH KRONIK

Kronika farnosti Těnovice

1936

       V pražském semináři kněžském studuje letos v pěti ročnících 128 bohoslovců, z nich 82 Čechů, jeden Slovák a 45 Němců. Poměr zajisté nepříznivý, jak z církevního, tak státního hlediska.

Na jaře se začalo s úpravou dolní části návsi na postavení pomníku padlým vojínům ve světové válce. Povozy poskytl statkář Emil Sochor, práce ruční konali až na několik jednotlivců místní občané zdarma. Výlohy na postavení pomníku činily 7. 137 Kč, z toho z toho samotný pomník od kameníka Františka Škrábka z Blovic za 3. 300 Kč, drátěný plot kolem od pana Cajthamla z Nezvěstic za 2.800 Kč a další materiál na 1. 037 Kč.

Odhalení pomníku konalo se v neděli 24. května odpoledne. Slavnost začala průvodem, ve kterém šly školní dítky, legionáři, hasiči, hudba a selská jízda. Uvítací proslov měl zdejší pan řídící Jan Melichar, po něm přednesla báseň padlým vojínům družička Marie Mílková z Těnovic. Slavnostní řeč pronesl učitel Klement z Blovic. Za legionáře promluvil řídící učitel Klimečka ze Spáleného Poříčí. Starosta hasičského sboru poděkoval všem řečníkům a účastníkům, načež předal pomník do ochrany místnímu starostovi Emilu Sochorovi. Nakonec se šlo s hudbou kolem návsi do hostince, kde byla taneční zábava.

Letošního roku slavili redemptoristé na Svaté Hoře u Příbrami 75 let svého působení. Synům svatého Alfonse byla svatyně předána rozhodnutím císařským roku 1861.

V Československu nyní máme 106.8 miliard Kč dluhů. Nejvíce je zadlužen stát 38 miliard. Okresy, obce a fondy 11 miliard. Zemědělství a lesnictví 13 miliard, průmysl 17 miliard, obchod 5 miliard, domovní úvěry 15 miliard a ostatní 7 miliard.

V Německu se v poslední době budují podzemní skladiště obilí pro dobu války. Každá provincie musí mít vybudováno během jednoho roku nejméně jedno skladiště pro úschovu obilovin a dalších produktů k výživě obyvatelstva.

Smutná bilance rozvodová za 7 let vypadá takto: v roce 1927 bylo v celém státě 4. 400 rozvodů, kdežto loni to bylo již 5. 400 rozvodů. Zatímco ve východní polovině státu obyvatelstva přibývá, klesla u nás v Čechách populace za posledních 15 let o 134. 000 obyvatel.

Občanská válka ve Španělsku, kterou bolševická bezbožnost vystupňovala až k nebývalé bestialitě a příšernému ďábelství začala již 16. února, kdy nastoupila vláda takzvané lidové fronty. Ta se dala do práce po ruském bolševickém způsobu.

Za pět měsíců hlásila statistika 344 zabitých, 1. 500 raněných, 196 pobořených kostelů, 185 atentátů, 78 zničených veřejných budov, 10 vypálených redakcí a 320 stávek. Také bylo zavražděno 5 biskupů, jeden z nich upálen na hranici, počet zavražděných kněží přesahuje 1500, 400 řeholníků bylo zavražděno a 500 uvězněno. Asi po 1000 řeholních sester není ani stopy, má se za to, že byly umučeny nebo jsou v žalářích. Fašismus bojuje tu pod vůdcovstvím generála Franka proti vládě komunistické a zdá se, že se válka protáhne.

1937

       Letošní vánoční projev Svatého Otce Pia XI. přenášel velký počet stanic. Svatý Otec mluvil vsedě na lůžku. Jeho otcovské srdce zakouší velkou bolest, protože dobře vidí chmury, které se ukazují nad lidstvem.

Od počátku bolševictví bylo v Rusku ubito 28 biskupů a arcibiskupů, 6778 duchovních, 6485 učitelů, 8800 lékařů, 51800 vyšších úředníků a 11 a půl milionu dělníků a sedláků. V celé ohromné prostoře Ruska zbývá už jen 1200 kněží pravoslavných a katolických, kteří jsou ovšem zbaveni občanských práv. Katolických kněží je mezi nimi asi 160, ale všichni působí jen tajně a nejsou si jisti životem.   

Němečtí biskupové nestačí v hnědé říši protestovati proti stálým útokům na katolickou církev, církevní školy a výchovu mládeže. Walter Gross, přednosta rasového úřadu tvrdí že „křesťanství je jen pro otroky, mrzáky a lidi méněcenné.“ Úsilí bezbožců je korunováno hromadným výstupem úředníků a lidí na úřadech závislých ze všech církví v Německu.

 „Pod starým dubem se klaní Němci pohanskému bohu za svitu pochodní“, jak píše italský žurnalista, který byl osobně přítomen podobné slavnosti v Německu: „Stan Germánů nachází se na pusté lesní pasece. Uprostřed stojí dub, různě vyzdobený, posvátný dub pohanského boha Wotana. Do kmene dubu je zaražen široký dvojsečný meč. Na větvích visí slámou vycpaní krkavci, odznaky to Wotanovy. Podle novopohanského zvyku shromáždění Němci volají boha Wotana, a každý z účastníků má v ruce obřadní knížku, ve které je všechno sepsáno. Schůze se protáhne často až do bílého rána, a když slunce ráno vychází, přítomní jásají a vycházející slunce zdraví.

DOPISY SVATÉ KATEŘINY SIENSKÉ

Papeži Urbanovi VI.

který poslala poté, co jeho vojska zvítězila nad vojskem vzdoropapeže Klementa v bitvě u Marina. Pro Kateřinu je to jasný důkaz Boží podpory papeži Urbanovi, kterému ale důrazně připomíná, aby tuto Boží přízeň odplatil úsilím o vlastní dokonalost a obnovu církve.

       Ve jménu Ježíše Krista Ukřižovaného a sladké Marie!

       Nejsvětější otče, kéž Duch svatý zahalí vaši duši, srdce i všechen cit ohněm božské lásky a rozsvítí ve vás nadpřirozené světlo. Věřím, že tento laskavý oheň Ducha svatého zapůsobí ve vašem srdci a duši, stejně tak jako zapůsobil tehdy ve svatých učednících a dal jim sílu a moc proti viditelným i neviditelným ďáblům. Duch svatý jim dal světlo a moudrost k poznávání pravdy a k učení, oděli se do ohně božské lásky, takže se zbavili otrockého strachu a každému člověku chtěli předat onu pravdu, kterou byli osvíceni.

       Tito učedníci vás, pravého a nejvyššího velekněze, nyní povzbuzují a ukazují vám Boží sílu a pomoc. Povzbuzují vás nejen k víře, ale i k činům, abyste byl silný, když vás Církev nyní potřebuje.  

       V posledních čtyřech týdnech jsme viděli obdivuhodné Boží působení, z čehož poznáváme, že je to skutečně On, kdo koná, a ne schopnosti lidské. Jemu proto vzdáváme chválu a chováme vůči němu vděčnost. Srdečně se raduji, že moje oči viděly, jak se na vás vyplnila Boží vůle, tím myslím onen pokorný skutek svatého procesí, které se už velmi dlouho nekonalo. Ó, jak milé bylo Bohu toto procesí a jak nemilé ďáblu (papež po vítězství konal v Římě děkovné procesí, při kterém kráčel bos).

       Proto vám připomínám, že Boží pravda po vás chce, abyste každý den na to myslel a o to se staral, jak vést a uspořádávat Boží Církev, podle vašich možností a času, které máte. Dá vám sílu, abyste to dokázal splnit. Dá vám světlo, abyste rozpoznal, co je nezbytné k moudrému a obezřetnému vedení jeho lodi. Dá vám vůli, abyste to opravdu chtěl splnit. S touto silou porazíte uzurpátory moci a zbavíte nás temnoty kacířství.

       Po velké námaze bude následovat velká útěcha, neboť Bůh vás občerství. Nyní tedy začněte činy, učte se přitom od pokorného Beránka, jehož jste nástupcem, s pravou vytrvalostí až do smrti a s pevnou vírou v jeho prozřetelnost. Radujte se a těšte se ve sladkých Božích tajemstvích!

KATECHISMUS DUCHOVNÍHO ŽIVOTA

(Kniha o svátostech od kardinála Roberta Saraha z roku 2022)

Pohoršení dnešních křesťanů

       Ve světě pluje lodička církve. Ta někdy vypadá jako velký pokojný koráb, jindy jako křehký člun otřásaný a ohrožovaný bouří. Ani církvi totiž nezůstávají cizí zkaženosti doby. Církev je čistá a neposkvrněná, ale lidé, kteří ji tvoří, jsou slabí a hříšní.

       Bolestná podívaná na naše rozdělení, zášť, dokonce vzájemnou nenávist a pomluvy, pohoršení nad nepříliš příkladným životem věřících laiků a příslušníků kléru, stejně tak jako zjevné úchylky v některých apoštolských dílech, to vše je pro naši víru pohoršením, kvůli němuž se nakonec lidé ptají, kde je Boží síla a moc, účinky Kristova vzkříšení v našem každodenním životě? K neúspěchu křesťanství přispívají sami křesťané svou vlažností, liknavostí a pohoršením, které působí jejich hříchy a pramálo příkladný život.

       Běda, církev téměř přestalo být slyšet v otázkách, které tvoří jádro jejího poslání: hlásání radostné zvěsti, učení víry a morálky, obrana důstojnosti každé lidské osoby odpočetí až po přirozenou smrt, udělování tajemství, která živí duši pro věčný život a probouzejí ji k duchovním věcem. Církev je naopak často vnímána jako další dobročinná organizace, která se věnuje službě chudým, sociálně politickým otázkám, životnímu prostředí, imigraci a podobně, jako by ztratila smysl pro své poslání. Kam se poděla její horoucí touha šířit Evangelium a jméno Ježíše Krista?

V samotné církvi se důsledně vytrácejí rozdíly a hierarchie, které však stanovil Kristus a apoštolové, kněží se oblékají jako laici, zatímco laici v čele se ženami obsazují presbytář a nárokují si funkce u oltáře.

Eugéne Ionescu, francouzský dramatik rumunského původu, v roce 1983 s jistou hořkostí napsal: „Církev nechce ztrácet klientelu, chce získávat nové klienty. Je to druh sekularizace, který je opravdu skličující. Svět se ztrácí a církev se ztrácí ve světě. Kněží jsou hloupí a průměrní, šťastní, že jsou jen lidmi jako všichni ostatní průměrní lidé. V jednom kostele jsem slyšel kněze říkat: „Buďme veselí, podejme si ruce…Ježíš vám přeje veselý dobrý den.“ Brzy tam asi pro svaté přijímání nainstalují bar, budou se podávat sendviče a beaujolais. Připadá mi to jako mimořádná pitomost, totální neduchovnost. Bratrství není průměrnost, ani bratříčkování. Co je náboženství bez posvátnosti? Už nám nezbývá nic pevného, všechno je v pohybu a proto potřebujeme skálu!

DOPISY NAŠICH ADOPTIVNÍCH DĚTÍ

 Dopis Jackline Nakato z Ugandy,

Postulantky „Kongregace sv. Josefa z Tarbes“

Kampala, Uganda 15. března 2026

       Můj drahý dárce,

       Doufám, že se máš dobře jak ty, všichni ostatní v domě. Zdravím tě ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Jsem opravdu vděčná za tvou podporu na cestě k mé formaci.

       Určitě prospělo mé cestě, že jsem dokázala svůj vztah Bohu prohloubit modlitbou a adorací. A velmi to pomohlo v mém růstu spirituality. Chci i nadále pokračovat v objevování dalších stupňů modlitby prostřednictvím různých kurzů sebepoznání.

       Během tohoto roku jsem se opravdu naučila více o liturgii v katolické církvi, také o výzdobě, nebo službách, kde je zapotřebí moje kreativita.

       Obdivuji náboženské ctnosti jako je pokora a jednoduchost a toužím proto být schopna žít komunitní život. Formace mě učí stát se opravdovou ve svém životě, pomáhá mi brát všechny věci opravdově a s užitkem.

       Jsme teď v období, kdy se více zaměřujeme na půst, modlitbu a almužnu. Začalo to přijetím popela, kterým se křesťané označují, aby se posvěcovali a rostli v křesťanských ctnostech. Připomínáme si utrpení našeho Spasitele křížovou cestou každý pátek. Velmi mi tato doba pomáhá
růst v modlitbě a osobní zbožnosti. Modlím se za různé skupiny lidí, za svoji rodinu, za své podporovatele. Bůh volá mě i tebe ke změně a návratu k němu, který je milosrdný. Moje modlitby v tom okamžiku hoří ve mně a očišťují mé srdce.

       Vyprošuji vám Boží požehnání, vaše vděčná Nakato Jackline.

Ve druhém roce postulátu získala Nakato Jackline v závěrečném hodnocení 911 bodů z 1000 možných. Nejlépe jsou hodnoceny její znalosti spirituality, katechismu a historie kongregace. Trochu naopak plave v psychologii a filosofii.J

EUCHARISTICKÉ ZÁZRAKY

„Svatá pochybnost“

Podobných zázraků se stala celá řada v mnoha zemích světa. Jejich spouštěčem byla vždy pochybnost celebrujícího kněze, zda je skutečně v hostii a víně po slovech proměnění přítomen sám Ježíš. Boží zázrak viditelné proměny vína v krev a chleba v tělo vždy znamenal upevnění víry přítomných, obrácení a pokání kněze, který pochyboval.

       V kostele starobylého benediktinského kláštera svatého Daniela ve španělské Gironě byl až do minulého století uchováván vzácný relikviář s látkou potřísněnou krví, kterou lidé nazývali „Sant Dubt“ neboli „Svatá pochybnost“.

V roce 1297 zde sloužil kněz, který během mše svaté pochyboval o skutečné přítomnosti Krista v eucharistii. Ve chvíli přijímání si modlící se jeptišky všimly, že jejich kněz jakoby zkoprněl v rozpacích. Jedna ze sester benediktinek, která sledovala bohoslužbu z malého chóru nad oltářem, viděla, jak si kněz cosi vyndává z úst a po zabalení do korporálu to pokládá do rohu oltáře. Po mši sestra okamžitě přistoupila k oltáři, aby se podívala, co kněz ukryl do bílého plátna. A ke svému úžasu zjistila, že je v něm kus masa, z něhož kapala krev. Kněz se poté přiznal, že pochyboval o skutečné přítomnosti Ježíše v Eucharistii. Hostie, kterou si při přijímání vložil do úst, natolik zvětšila svůj objem a konzistenci, že nebyl schopen ji polknout.

       Proto ji zabalil do jednoho z korporálů a zanechal na oltáři. Částice proměněná v tělo byla poté umístěna do relikviáře. Ten byl po staletí předmětem zbožné úcty věřících, bohužel byl zničen za španělské občanské války v roce 1936.

       Jiný zázrak se stal také ve španělském mužském klášteře benediktinů v O´Cebreira v roce 1300.

V ten den byla mrazivá zima, hustě sněžilo a foukal nesnesitelný vítr. Kněz, který měl sloužit mši svatou, nepředpokládal, že by někdo přišel do kostela, a i když viděl, že se přeci jen jeden zbožný sedlák dostavil, sloužil mši svatou ledabyle a s pohrdáním, protože v přítomnost Ježíše v Eucharistii vlastně nevěřil. Hned po konsekračních slovech se hostie proměnila v tělo a víno v krev, které se vylilo z kalicha a potřísnilo korporál. Zbožný sedlák vydal svědectví, že v tom okamžiku se na znamení adorace naklonila hlava dřevěné Panny Marie poblíž oltáře.

       Po 200 let zůstávala hostie proměněná v tělo na paténě. Dokud se v klášteře O´Cebreira nezastavila španělská královna Isabela při své pouti do Santiaga da Compostela, která okamžitě nechala vyrobit relikviář z křišťálu, ve kterém je relikvie dodnes uctívána při procesí třikrát do roka, spolu se zázračnou sochou klanící se Panny Marie.    

ZE STARÝCH KNIH PAMĚTNÍCH

Kronika Zpěváckého spolku „Střela“ v Plasích

       Na oslavu arciučitele J. A. Komenského pořádal dne 27. března 1892 odbor Národní Jednoty Pošumavské večírek, k němuž spolek vyzván byl, aby spoluúčinkoval. Žádosti té vyhověno. Po vyčerpání programu následovaly přípitky a několik čísel zábavných. Zábava čilá a všestranná potrvala až do ranních hodin.

Druhý den, jako ukončení slavnosti, pořádán všemi místními spolky pochodňový průvod. Čistý výnos 12 zlatých byl zaslán Matici školské.

       Veleváženou rodinu pana ředitele panství J. Holečka stihl smutek. Dne 6. března zesnula po těžké nemoci paní jeho, Anna Holečková. Ihned usnesl se spolek účinkovati při jejím pohřbu. Za ohromného účastenství všech vrstev lidu zpívalo se v domu smutku „Zhasla hvězda tvého žití“, v kostele „Smutku den“ a na hřbitově „Salve Regina“. Pohřbu tohoto zúčastnily se všechny spolky zdejší, školní dítky, spolky vůkolní, veteráni Kralovičtí, hasiči Bělští, a mnoho hostí a ctitelů zesnulé paní z okolí. Též veškeré kněžstvo z patronátu, arciděkanem plzeňským vedeno, spolu s převorem františkánským z Plzně obřadovalo.

       Při koncertě v knížecím divadle jen pro zvané hosty pořádaném, dne 26. dubna, vystoupil náš spolek se třemi čísly. V ostatních číslech vystoupila Její Jasnost princezna Paulina z Metternichů, doprovázena kvartetem nebo pianinem. Hra Její Jasnosti působila v posluchačstvu obdiv, neboť ač teprve 12letá, sehrála dosti nesnadné kusy snadno a bez obtíží, za což byla také potleskem odměněna. I sbory námi zapěné přijaty byly s velkým potleskem a pochvalou.

       Při posvícení 16. října 1892 při mši svaté tiché zpívána Horákova V. mše a Te Deum od Hausmana. Tato mše posvícenská utkví každému činnému členu v paměti. Tento den zapověděl pan farář (člen našeho spolku) některým našim členům zpívati na mši, protože nebyli na kázání. Mše svatá přesto provedena přece, ale jen Kyrie, Gloria, Sanktus a Agnus, vše velmi rychle.

       Jako každoročně, tak i letos připraven byl 25. prosince vánoční stromek chudým dítkám. K této slavnosti byl spolek náš velectěným panem ředitelem Holečkem požádán, by při ní několik sborů ku zvýšení dojmů zapěl. Za tento výkon dostalo se členům spolku nejvyššího uznání jak od knížecí rodiny, tak od ředitelstva velkostatku.

Dne 6. ledna 1893, v předvečer jmenin Jeho Jasnosti knížete Richarda z Metternichů uspořádán k jeho poctě koncert, při němž účinkovali čtyři absolventi pražské konzervatoře, pánové K. Hoffman, J. Suk, O. Nedbal a O. Berger a náš spolek.

Výkony umělců jmenovaných překvapovaly jak zručností a zběhlostí, tak provedením odstínů. Žasli jsme všichni. Byli jsme všichni jak v opojení nad souhrou těch čtyř hudebníků!  Něco podobného neslyšeli jsme v Plasech a neuslyšíme dlouho. Spolek přednesl dle programu tři čísla, za něž se mu uznání dostalo.

       Dne 29. dubna 1893 sešel se výbor spolku, aby projednal palčivou otázku, a to změna místnosti. Všichni skorem členové cítí toho potřebu míti svoje vlastní místnosti, aby nikým cizím nerušeni mohli oddati se své zábavě, jak za blahé paměti, před sloučením s divadelním spolkem, bývalo. O změně rozhodne mimořádná valná hromada v květnu.

       Na den Hromnic, 2. února 1894 odbývala se valná hromada zpěváckého spolku Střela v přítomnosti 18 pánů. 6 dam zaslalo k volbě vyplněné lístky. Jelikož velectěný pan předseda ze spolku vystoupil, zahájil místopředseda Nosek valnou hromadu.

Na to přednesl pan jednatel svou zprávu, v níž bylo patrno, že spolek vystoupil v minulém roce 29kráte a zapěl 72 sborů. Spolek čítal v roce minulém 61 členů, letos jen 53 členů, a to 16 činných a 37 přispívajících. Zpráva pokladní vykazovala čistých 12 zlatých v pokladně spolku. Knihovna spolku čítá 219 svazků. Jeho Jasnost kníže pán opět ráčil obdařiti spolek 50 zlatými.

Nakonec byla provolána „Sláva“ bývalému předsedovi spolku za účinné podporování spolku ve všech jeho snahách.  Různými přípitky, zpěvem národních písní a hrou na harmonium byla schůze ukončena.

       Dne 3. června 1894 pořádal spolek koncert spojený s taneční zábavou na paměť 20letého trvání spolku. Ráno sloužil důstojný pan farář na požádání slavnou mši svatou na úmysl žijících členů spolku a za zemřelé členy spolku během 20 let.

Večer pak při programu zapěny sbory bezvadně a ku všeobecné spokojenosti. Návštěvnost byla četná a vybraná, spolku dostalo se ze všech stran pochvaly a uznání. Po vyčerpání programu rozproudila se taneční zábava, která trvala až do rána.

DOPISY OD PAPEŽŮ

Encyklika Pia XI. Divini Redemptoris

o bezbožném komunismu (1937)

       Příslib božského Vykupitele osvětluje samotné počátky lidských dějin. Tak pevná naděje na lepší časy zmírnila bolest ztráty ráje a doprovázela lidstvo na jeho bolestné cestě, dokud nebyl čas naplněn a Spasitel světa toto očekávání nepřišel na svět. Ale boj mezi dobrem a zlem zůstal na světě jako hořký plod dědičného hříchu.

       Celé národy jsou dnes v nebezpečí, že upadnou do nejhoršího barbarství, a tím je bezbožný bolševismus a komunismus. Tváří v tvář tomu nemůžeme již mlčet. Už dříve jsme otevřeně protestovali proti pronásledováním, která vypukla v Rusku, v Mexiku a Španělsku. A nyní chceme ještě jednou a jasně pozvednout hlas proti principům bezbožného komunismu.

       Bolestivé důsledky komunistické propagandy už vidíme. Tam, kde komunismus už zakořenil a začal vládnout, tedy v Rusku a v Mexiku, snaží se všemožnými způsoby zničit křesťanskou kulturu a náboženství od samotných základů a udusit v srdcích lidí každou vzpomínku na ně.

Také v našem drahém Španělsku zuří hrozné násilí, ničí se kostely a kláštery, vraždí se biskupové, kněží, řeholníci, den co den jsou popravováni ti, kteří se provinili jen tím, že jsou dobrými křesťany. Poprvé v dějinách lidstva jsme také svědky chladnokrevného a pečlivého boje člověka proti „všemu božskému“.

       Je nyní velmi nutné vynaložit veškerou sílu na vybudování bariéry proti strašlivému narušení řádu, které se připravuje. Pevně doufáme, že vášeň, s jakou synové temnoty pracují dnem i nocí na své bezbožné propagandě, bude schopna povzbudit děti světla ke stejné a ještě větší horlivosti pro čest Božího majestátu.

       Co tedy udělat k obraně Krista a křesťanské kultury? Stejně jako ve všech bouřlivých období dějin církve je dnes hlavním prostředkem spásy obnova soukromého a veřejného života podle principů evangelia. Je stále ještě mnoho katolíků jen podle jména, vykonávají nejzákladnější povinnosti křesťanského náboženství, ale neusilují o lepší poznání, natož o to, aby jejich vnější chování bylo doprovázeno vnitřním světlem správného a čistého svědomí. Víme, jak moc božský Spasitel odsuzuje takový arogantní a pokrytecký formalismus. Ten, kdo nežije upřímně podle víry, kterou vyznává, dnes dlouho nevydrží, bude smeten touto novou potopou.

       A proto zde chceme zdůraznit dva články Pánova učení: odtržení od pozemských statků a přikázání lásky.

       „Blahoslavení chudí duchem“ byla první slova našeho Pána v kázání na Hoře. Toto poučení v těchto dobách materialismu je potřebnější než kdy jindy. Všichni křesťané, bohatí i chudí, by vždy měli upírat oči na nebe a připomínat si, že zde na zemi nemáme trvalé místo. Bohatí nemají vidět své štěstí ve věcech tohoto světa a chudí, i když podle práva usilují o zlepšení svého postavení, ať si více váží duchovních hodnot než bohatství a pozemských radostí.

       Ať všichni často přemýšlejí o rozsudku, radostném pro některé, děsivém pro jiné, který vynese Nejvyšší Soudce při posledním soudu: „Pojďte, požehnaní mého Otce, neboť jsem měl hlad a dali jste mi najíst … cokoliv jste učinili pro jednoho z mých nejmenších bratří, pro mě jste učinili.“ A naopak: „Odejděte ode mě, prokletí, do věčného ohně, protože cokoliv jste neučinili ani jednomu z těchto nejmenších, ani pro mě jste neučinili!“

       Ještě důležitější lék proti zlu je příkaz lásky. Máme na mysli trpělivou a dobrotivou křesťanskou lásku, která neponižuje ani neuráží druhé svou předstíranou povýšeností. Z tohoto důvodu děkujeme všem, kteří konají ve své práci skutky tělesného i duchovního milosrdenství. Čím více dělníci a chudí lidé zažívají, co pro ně dělá láska poháněná křesťanskými ctnostmi, tím menší budou předsudky, že křesťanství ztratilo svou účinnost, a že církev stojí jen na straně bohatých a mocných.

       Jako poslední a nejsilnější lék doporučuji, abyste ve svých diecézích co nejúčinněji podporovali ducha modlitby a pokání. Vždyť sám Pán říká, že taková ďábelská posedlost se nedá vyhnat jinak než modlitbou a postem. Proto prosme o pomoc z nebe zejména Neposkvrněnou Pannu, která rozdrtila hlavu hada a stále zůstává neporazitelnou Pomocnicí křesťanů.

Nejúčinnějším prostředkem apoštolátu mezi chudými je příklad kněží, příklad kněžských ctností. Je nutné, aby se služebníci Boží vyznačovali chudobou, pokorou a nesobeckostí, aby v nich věřící viděli věrný obraz božského Mistra. Každodenní zkušenost dosvědčuje, že takový kněz koná mezi lidem zázraky, jako svatý Vincenc z Pauly, svatý farář z Arsu nebo svatý Jan Bosko.

Vidíme i zde v Římě i v jiných velkých městech, jak při stavbě nových kostelů v okrajových oblastech pomalu vznikají horlivé farnosti a skutečné zázraky znovuzrození se dějí mezi obyvatelstvem, které dosud nenávidělo náboženství jen proto, že o něm nic nevědělo.

Nakonec vše svěřujeme pod ochranu svatého Josefa, mocného patrona katolické církve. Koneckonců patřil k dělnické třídě a zažil břemeno chudoby pro sebe i Svatou rodinu. Věrným plněním každodenních povinností byl uznán Bohem za spravedlivého.