ÚVODNÍK - VŠECHNO POTŘEBUJE ČAS

       V jednom anglickém historickém seriálu, který jsme před několika lety viděli v televizi, byla do šlechtického domu přijata do kuchyně mladá dívka jako pomocná síla. Hlavní kuchařka si jí nejdřív kriticky prohlédla a pak se zeptala: „Umíš z bílků vyšlehat sníh?“ Děvče přikývlo, že ano, dostalo do ruky misku s bílky a do druhé ruky kovovou metličku. A šlehala a šlehala.

       No, my na takové věci máme samozřejmě elektrické šlehače, a ani s těmi to není hned, tak je otázka, jak dlouho děvčeti trvalo, než se z bílků stal sníh, co nespadne, ani když dáte misku dnem vzhůru… Kdo z nás by na to měl dnes trpělivost a hlavně čas?

       Někdy si lidé povzdechnou, že to či ono není, jako bylo dřív. Buchty nejsou tak chutné jako od babičky, vztahy mezi dětmi nejsou tak srdečné jako za našeho dětství, manželství nejsou tak pevná jako kdysi, věci už vůbec nevydrží to, co dříve, víra už není zdaleka tak pevná…

Možná je to tím, že do věcí, vztahů nebo chleba nedáváme tolik času, kolik by si zasluhoval. Na těsta máme hnětače, na sníh šlehače, na děti psychology, na rozhovory máme sociální sítě. Je to všechno rychlejší a snazší, ale nemá to tu správnou chuť a konzistenci, protože všechno potřebuje určitý čas, který my nemáme. Nemáme? Ale ano, máme tolik času jako všechny generace před námi. Jen ho většinou vyplýtváme na něco úplně jiného.

Zkusme třeba zase někdy uhníst těsto svýma rukama. Místo telefonu použít nohy a k někomu na kus řeči prostě dojít. Nespěchat z kostela rovnou na oběd, ale ještě se chvilku zastavit v tichu.

Ta mladá kuchtička z historického seriálu zřejmě šlehala svůj první sníh na zámku děsně dlouho, ale určitě měl tu správnou chuť, kterou si pamatujeme z kuchyně našich babiček, a po které se nám občas stýská.

REPORTÁŽ NA ÚVOD

Jak jsme oslavili první letošní pouť

       Pouť ke svatému Josefu do Úherec je už tradičně první poutí v roce. Před několika lety se k pouťovým atrakcím, trdelníku, kávě, hlasité hudbě a různým dobrotám přidala i poutní mše svatá. Lidí je na návsi pokaždé opravdu mnoho, a to bez ohledu na počasí. Do kostela se také přicházeli podívat, jak pokračují opravy, zapálit čajovou svíčku nebo přispět do pokladničky. Ale přijde někdo i na bohoslužbu? To je každoroční otázka s nejistou odpovědí.

       Letos jsme naplánovali zásadní změnu. Mše svatá se bude konat po mnoha desetiletích opět u hlavního oltáře svatého Josefa. Do té doby se totiž jako oltář používal nízký konferenční stolek, který ani pokrytý plátnem nebyl moc důstojným místem pro Tělo a Krev Páně. Co bylo vymyšleno, muselo být i realizováno!

Pan starosta osobně uklidil a vytřel presbytář (nikomu jinému z obce se do toho nechtělo), vyluxoval oltář a připravil ozvučení. My jsme dodali nové oltářní plátno 5 metrů dlouhé, šest vyleštěných svícnů se svíčkami, lilie do vázy, koberec před oltář, píseň ke svatému Josefu a samozřejmě další nezbytnosti pro slavení mše svaté. A pak jsme v sobotu odpoledne napjatě čekali, jestli někdo z věřících dorazí se pomodlit nejen za svoji obec…

       Ze všech obyvatel Úherec přišel jen jeden. Ostatní věřící dorazili ze Zbůchu, z Nýřan a z Plzně. Sešlo se nás nakonec 15. Ale nijak nás to nezklamalo. Přestože nebyl hudební doprovod, zpívali jsme k poctě svatého Josefa s velkou vroucností a láskou. Během mše svaté se občas někdo přiblížil k oltáři zapálit svíčku, ale jinak nebyla bohoslužba kromě několika produkcí z reprobeden zvenku nijak rušena.

       Upravený a ozdobený oltář jsme nechali návštěvníkům poutě až do neděle, nejen proto, že ke kostelu se nedalo zajet autem a několik beden s nezbytnostmi by se nám špatně neslo až k parkovišti u hřbitova. Hlavně proto, abychom připomenuli, proč byl kostel postaven, proč je v něm oltář a k čemu se vlastně používá. Divili byste se, ale spousta lidí to opravdu neví.

       V současnosti probíhá jednání o převedení mobiliáře kostela svatého Josefa v Úhercích z farnosti Nýřany na Obec Úherce. Jde o několik soch, svícny a kříže, které by měly opět sloužit svému účelu v opraveném kostele. Tak snad se tak opravdu stane a kostel postavený roku 1901 bude pro obyvatele Úherec nejen kulturním a společenským centrem, ale v první řadě centrem duchovním. A možná, že už příští rok bude na oltáři přítomen i sám svatý Josef J.

Zprávy a oznámení

Po Velikonocích bude páteční mše svatá začínat v 18.00 hodin.

Pobožnost „Hořké žaly“ má tři části, které se budeme modlit v Nýřanech před vystavenou Nejsvětější Svátostí oltářní.

První část bude ve středu 1. dubna v 18. 00 hod. Na Zelený čtvrtek po mši svaté druhá část pobožnosti a na Velký pátek po obřadech třetí část pobožnosti.

Před velkopátečními obřady bude 3. dubna zpívaná Křížová cesta od 17. 30 hod.

U Božího hrobu můžete přispět na tradiční sbírku pro Svatou zemi.

Při Vigilii Bílé soboty bude křest dospělého katechumena.

Na Boží Hod Velikonoční a na Pondělí Velikonoční bude svěcení velikonočních pokrmů.

Od pátku 1. května se budeme mít Májové pobožnosti každý pátek po večerní mši svaté v Nýřanech.

Beseda o kapli svaté Anny v Pňovanech a o odlévání nového zvonu v roce 2025 se bude konat v Kulturním domě v Pňovanech v sobotu 18. dubna od 15 hodin. Hlavním hostem bude zvonař Michal Votruba.

Setkání na faře v Nýřanech bude v pátek 24. dubna 2026 po večerní mši svaté.

V sobotu 26. dubna se na Zahradě ticha v Jezné bude konat „Probouzení Zahrady“ jako součást celostátní akce Týden dobrovolnictví. Připojit se můžete od 11 hodin.

V sobotu 26. Dubna je také celostátní Potravinová sbírka v mnoha obchodech, kdybyste chtěli přispět potřebným…

Pěší pouť na Křížový vrch se bude konat v sobotu 2. května 2026. Bohoslužba slova u kříže začne v 9. 30 hod.

V sobotu 9. května 2026 oslaví P. Stanislav Uhlíř své 80. narozeniny.

MOUDROST A ZBOŽNOST PÍSNÍ KATOLICKÝCH

Píseň na Zelený čtvrtek

K večeři se chystejte,

křesťané, se zbožností,

k oltáři přistupujte,

zve vás Ježíš s upřímností,

ke stolu, při kterém sebe dává jako pokrm z nebe.

Hle, tak nás Pán miloval

z nesmírného smilování,

že nám v smrti věnoval,

svoje Tělo k požívání,

chtěl nás udělat šťastnými, jeho smrti účastnými.

Ve velebné Svátosti

z velké lásky, než dokonal,

hojný poklad milostí

svým věrným on daroval,

kdo ji hodně přijímá, slasti věčné prožívá.

Přistupte sem s důvěrou,

ó křesťané spravedliví,

přibližte se s radostí,

v lásce Kristově horliví,

Přijměte chléb nebeský, pravý pokrm andělský.

Toto je ten Chléb Boží,

který duši posiluje,

milost svatou v nás množí,

věčnou spásu uděluje.

Přistupujte s vroucností

k tomu zdroji milosti.

NAHLÉDNUTÍ DO FARNÍCH KRONIK

Kronika farnosti Těnovice

1931

       Dne 3. července zaslal nejdůstojnější pan arcibiskup František Kordač apoštolskému nunciovi list, že vzhledem ke svému vysokému stáří a slabému zdraví rezignuje na svůj úřad, který skoro 12 let zastával. Některé listy jako „Národní politika“ chtěly hned využít odstoupení pana arcibiskupa k průhledným protináboženským zahrocením. Také listy „Deutsche Presse“ a „Egerland“ dokázaly, že přestávají být katolické. Naši biskupové shromáždění v Olomouci vydali prohlášení, ve kterém varují věřící lid před četbou těchto listů a zakazují všem pod trestem suspendování s nimi spolupracovat.

       12. října pak Svatý Otec jmenoval novým pražským arcibiskupem biskupa v Hradci Králové, profesora bohosloví a doktora obojího práva, P. Karla Kašpara. Narodil se roku 1870 v Mirošově u Rokycan, v Plzni studoval reálné gymnázium a bohosloví v Římě. 15. listopadu slavil ve velechrámu sv. Víta intronizaci na stolec svatého Vojtěcha a Arnošta z Pardubic.

1932

       Svatá Hora u Příbrami oslavila letos 200letou památku korunovace milostné sošky Panny Marie. Soška byla v roce 1732 obdařena korunkami, což bylo vyznamenání, jehož se tehdy málokterému obrazu ve světě dostalo. Hlavní oslavy se konaly od 5. do 12. června.

První neděli oslav 5. června slavil pontifikální mši svatou generální vikář arcidiecéze P. Bohumil Opatrný, počet poutníků dosáhl 30. 000. Poslední neděli oslav celebroval slavnostní mši svatou pan arcibiskup Karel Kašpar, účast byla podobná. Svatá Hora, opravená a vyzdobená ze všech stran vítala nepřehledné davy věřícího lidu, který přicházel ukázat Bohorodičce svou úctu a lásku. Také z naší osady vypravilo se se mnou 50 osob velkým a malým autobusem, někteří poutníci jeli povozy, na kole a někteří šli pěšky. Smutně se vyznamenal Pražský Radiojournal, který vysílá všemožné atrakce, skautské, sokolské, trampské, obskurní kabaretní kuplety a scény, ale pro 76% katolíků v republice neměl chuti vysílat zprávy svatohorské.

       Krise hospodářská nepolevila, naopak se zhoršila. Plzeňská Škodovka měla v roce 1929 26.000 zaměstnanců, ale v listopadu letošního roku už jenom 8.000. Celé zástupy dělníků putovaly ještě nedávno z Lučišť a Hořehled do Plzně, teď tam jezdí za prací jen dva kovodělníci, kteří pracují 4 dny v týdnu. Propuštění dělníci si hledají práci doma na stavbách, na silnicích nebo v zemědělství. Šetrný dělník ušetřil si v době práce ve Škodovce slušný peníz, koupil si chalupu a kousek pole, dnes je bez peněz a je na obtíž státu. Na Moravském Slovácku prodávají menší rolníci usedlosti a stěhují se do Ameriky. Továrny zastavují jedna za druhou výrobu. Mravní krizi dnešní smutně ilustruje velký počet rozvodů a rozluk. V roce 1930 bylo v republice rozvedeno 11. 000 manželství.

1933

       Státní úřad statistický otiskl ve svém novém čísle přehled náboženského vyznání obyvatelstva Čech. Z okresů českých je na tom nejhůře okres lounský, který má jen 38% katolíků, nejlépe milevský, kde je katolíků 96%. Roku 1930 bylo v Čechách:

5. 324. 452 katolíků

    325. 335 evangelíků

    618. 305 členů československé církve

      14. 721 pravoslavných

      17. 779 starokatolíků

      76. 301 izraelitů

        4. 667 jiných vyznání

    727. 916 bez vyznání.

       Letošní rok byl pro náš kostelíček opravdu požehnaný, neboť se mu dostalo opravy a výzdoby jako nikdy předtím. Na radu kampanologa Dobrodínského v Pelhřimově rozhodl jsem se poříditi na místo dvou zrekvírovaných zvonků, poledníčku a umíráčku, jeden větší zvon o váze 300 kg, který by s větším zvonem vytvořil harmonický soulad zvukový. Nový zvon vyrobila firma Perner za 5.539 Kč, je zasvěcen svatému Václavu. Slavnostní svěcení konalo se 28. května.

       O 2 hodině odpolední vyšel od našeho kostelíčka obrovský průvod, za hudby a zpěvu mariánských písní ubírali jsme se do zámku kapitulního, na jehož nádvoří již stál krásně ověnčený zvon na bohatě dekorovaném voze taženém krásnými oři z vlkovského dvora. Zvon doprovázelo 16 družiček s bílými stuhami v rukou. Po připojení Orlů a osadníků spáleno-poříčských nastoupil průvod zpáteční cestu ke kostelíku těnovickému, který již mile kynul z návrší v novém rouchu. Tam konalo se svěcení za asistence přítomných kněží. Po závěrečné řeči faráře, v níž jsem poděkoval všem dárcům, byl odnesen zvon k věži a během 25 minut za hudby a zpěvu národní hymny byl kladkostrojem na věž vytažen. O půl 7 večer bylo již novým zvonem vyzváněno a každý obdivoval jeho krásný čistý hlas. Slavnost zanechala v celé osadě hluboký dojem, i v celém okolí.

DOPISY SVATÉ KATEŘINY SIENSKÉ

Dopis Janě I., královně Neapolské,

která se zrovna rozhodovala, jestli zůstane věrná papeži Urbanovi nebo se přidá na stranu vzdoropapeže Klementa

Nejdražší matko ve sladkém Ježíši Kristu!

Přeji si Vás vidět obdařenou pravým a dokonalým světlem, aby se Vám dostalo světla v každém Vašem konání. Toto světlo je životem v milosti, protože všechny skutky, které jsou vykonány ve světle bázně Boží, dávají život. Skutky vykonané bez tohoto světla však vedou ke smrti, kráčíme pak temnotami natolik nevědomí a slepí, že považujeme pravdu za lež a lež za pravdu, světlo za temnotu a temnotu za světlo.

Běda, toto vše povstává z mračna sebelásky, která nás zatemňuje a nedovolí nám rozpoznávat pravdu. Činí nás slabé a nestálé, takže se točíme jako list ve větru. Je to jed, který zamořuje duši, a přináší otravu nejen nám, ale i druhým. Běda těm, kdo tento jed rozdávají druhým, protože tím prokazují službu ďáblu. Nestačí jim, že sami žijí bez Boha, ale ještě usilují o to, aby i druhé od Boha odvedli.

Zdá se mi, že dnes celý svět a zvláště tajemné tělo Církve je plné těch, kdo se ujali této ďábelské služby. Žijí bez světla pravdy, oděni lží sebelásky, kterou k sobě chovají.

Nejdražší matko, podle toho, co jsem slyšela, vás chtějí někteří lidé odvrátit od poslušnosti a úcty k právoplatnému papeži Urbanovi. Jestliže se vydáte touto cestou, stanete se slabou, protože se vzdálíte Kristu na nebi i jeho zástupci na zemi. Svými špatnosti byste pak nezatížila jen sebe, ale i své poddané, kdybyste jim poroučela jednat stejně špatně jako vy.

Tato temnota by vám pak přinesla zkázu, protože, jak víte, Bůh nenechává spáchaná provinění projít bez trestu.

Jednala bych raději činy než slovy, kdybych mohla, ale pomůže mi zbraň modlitby. Modlitby Božích služebníků jsou tak mocné, že nepravosti světských lidí proti jejich moci nic nezmohou.

Jsem si jistá, že Bůh vám dal dostatek soudnosti a porozumění, abyste rozpoznala pravdu, budete-li chtít. Milujte jen to, co je milé Bohu, a ne to, co se líbí lidem v rozporu s jeho vůlí.

Zůstávejte ve svaté a sladké lásce Boží.    7. října 1378.

PROMLUVY

Varuj se pýchy a slavomamu

Je ušlechtilý lidský cit, který vložil Bůh do nitra člověka, aby byl pružným perem našich snah, naší touhy a našeho vzletu. Je to snaha po dokonalosti, ušlechtilá ctižádost a rivalita. Palčivá žízeň pak vede člověka do krajin věčného ledu, nutí ho prodírat se písečnou pouští, tropickými pralesy nebo slézat nebezpečné ledovce. Ale tento ušlechtilý cit zvrhává se často ve sprostou ctižádost, v nízké pachtění se po slávě a oblibě širokých lidských davů.

Člověk láskou Boží proniknutý pracuje, namáhá se, život v sázku dává jen proto, aby svou prací nový objev učinil, vědu výzkumem obohatil, pravdy se dopátral, život bližního na zemi zpříjemnil. Věcí zcela vedlejší je mu, co tomu říká svět, zahrnuje-li ho chválou či hanou. „Co tomu řeknou lidé?“ je otázka, kterou si tento člověk vůbec nepředloží, protože před ním plane otázka „Co tomu řekne Bůh?“.

Zcela jinak to má člověk světský. Jeho účelem je jeho vzácné „já“, nezřízená touha po cti a přednosti, má nutně zapotřebí obdivu a chvály lidské, tohoto laciného a páchnoucího kadidla. Aby chvála a sláva mu vzešla, zúčastňuje se života veřejného, politického a spolkového, ale vodítkem jeho je stát se něčím, líbit se, být ctěn, obdivován, oblíben nahoře i dole. Snaží se vlísat se do přízně lidské, hladí jen po srsti, pluje jen po proudu.

Zažehněme světlo, jímž je Kristus a posviťme si světlem tím na toto ubohé pachtění po slávě a chvále lidské. Otevřme evangelium a uvidíme, jak Kristus jako bezcenné střepy drtil to, co člověk činí předmětem své lásky a napomíná člověka k pokoře a skromnosti.

Proto vidíme, že lidé jemní, duchové ušlechtilí, se přímo štítí toho, co se zve popularitou, a ve své duševní aristokracii naprosto přehlížejí, co dole dělá v prachu všednosti libující si dav. Býti populárním, jaká to ohavnost! Náš jemný básník Julius Zeyer píše svému příteli Františku Bílkovi: „Proto už není ve mně trpkosti, když mě někdo haní, není opojení, chválí-li mě někdo, kdybych jen zasluhoval, by mě Bůh měl rád.“

Zvláštním odleskem touhy po slávě je touha po moci. Uplatnit se ve světě, ve společenském žebříčku vyšplhat co nejvýš, roztahovat se na úkor jiných, ale být sám neústupný, uplatňovat svoje práva, ale nohama šlapat po právech jiných. Právě v tom leží kus krize, kterou právě prodělává společnost lidská.

Nepachtěme se po nízkých předmětech lásky, neplýtvejme láskou ke věcem světským, ale uchovejme si ji všechnu pro Boha a bližního.                               P. Jindřich Šimon Baar, 1901.

DOPISY NAŠICH ADOPTIVNÍCH DĚTÍ

Dopis dívky Dhanu Sri z Indie

Drazí přátelé,

       Jak se máte? Já se mám dobře. Modlím se za vás každý den. Absolvovala jsem půlroční zkoušky s vysokými známkami, cítím se velmi šťastná hlavně díky podpoře svých přátel a učitelů. Navzdory některým změnám, jejich povzbuzování mě činí šťastnou, spolu s mým úspěchem ve školních soutěžích.

       Veselý PONGAL FESTIVAL (festival oslavující dožínky a vítající nový rok, začíná v polovině ledna a trvá čtyři dny) dorazil, aby mi přidal štěstí.

Ve vesnických hrách jako tanec, závody s kolečky a uriadithal (rozbíjení visícího hliněného hrnce se zavázanýma očima), jsou běžné při Pongal festivalu. Zúčastnila jsem se jich a získala ceny. Můj bratr také vyhrál cenu v cyklistickém závodě.

Nedávno moje rodina zažila velkou ztrátu úmrtím milovaného dědečka. Jeho odchod zanechal v našich životech hlubokou prázdnotu. Byl to laskavý a starostlivý člověk, který se skvěle staral o všechny děti v rodině. Často vyprávěl příběhy z minulosti, učil nás cenným životním zkušenostem a dobrým mravům. Jeho láska, vedení a vzpomínky zůstanou v našich srdcích navždy.

       Uprostřed těchto těžkých časů sdílela naše rodina tento moment společně během festivalu Pongal. Navštívili jsme velký chrám Varathi Amman (hinduistická bohyně), společně s mojí matkou, otcem, bratrem, babičkou, strýcem a tetou. Návštěva nám přinesla klid a sílu, a pomohlo nám to najít útěchu a jednotu jako rodině.

       Ráda bych využila této příležitosti a vyjádřila své upřímné a srdečné poděkování vám. Protože díky vaší pomoci jsem schopná pokračovat ve svém studiu s nadějí a důvěrou. Slibuji i nadále dobře studovat a pracovat tvrdě na budování své budoucnosti. Jsem odhodlaná podporovat svou rodinu a všechny potíže překonávat s nasazením a vytrvalostí. Ještě jednou díky za vaši laskavost, soucit a podporu. Vždy vám zůstanu vděčná.

Štastné Velikonoce!                                                         Upřímně vaše Dhanu Srí.

EUCHARISTICKÁ ADORACE VE SVATÉM TÝDNU

       V roce 1931 vydal P. Ferdinand Hrubý několik svých promluv o době postní a Nejsvětější Svátosti oltářní.

Slavným výstavem Nejsvětější Svátosti vcházíme v nový vztah se svým božským Spasitelem. Tu není Spasitel náš jako ve svatostánku naším důvěrným přítelem, jemuž můžeme své utrpení, své úzkosti a nedostatky o samotě předkládati, nýbrž při slavné výstavě v zlaté monstranci ukazuje se v lesku světla jako Král na trůně svém, kde udílí všeobecné audience a přijímá hold svých věřících.

Jako král se svého trůnu udílí milost tomu, kdo ho prosí, tak také nebeský král, když trůní v Nejsvětější svátosti na oltáři, udílí milosti největší a nejhojnější. Proto, zbožný katolíku, užívej vždy těch hodin slavné výstavy, abys od nejdobrotivějšího srdce Ježíšova mnoho milostí si vyprosil, zvláště milost pravé lítosti, milost křesťanského života a šťastné smrti.

Ježíš ve vystavené Velebné svátosti jest také náš soudce. Tak věříme a vyznáváme: „Přijde soudit živých i mrtvých.“ Proto klaňte se mu jako svému Králi a Spasiteli, aby se vám dostalo milostivého soudu! Ježíš vás vyslyší: on raději dává milost, než zavrhuje.

Ježíš rozsévá vzácné milosti do srdcí věřících, když ho navštěvují a jemu se klanějí: totiž lásku k Spasiteli, soustrast s jeho hořkým utrpením, lítost nad hříchy, trpělivost v bolestech, pokoru a tichost v potupě, horlivost v dobrém, snahu po křesťanské dokonalosti, vytrvalost až do konce, šťastnou smrt, milosrdný soud, blažené místo na věčnosti a patření na Boha tváří v tvář.

Výstav Nejsvětější Svátosti máme ponejvíce spojený se Slavností Božího Těla nebo s prvním pátkem v měsíci, ale dříve se konal mnohem častěji. Každou neděli odpoledne a navečer si přicházeli věřící do kostela pro svátostné požehnání. Tři dny masopustu byly věnovány adoraci zvláště za ty, kdo se během masopustního veselí dopustili nějakých nepřístojností. A samozřejmostí byl výstav ve dnech Svatého týdne.

Výstavem Nejsvětější Svátosti oltářní ve Svatém týdnu navazujeme na tradici církve, která se právě v této době klaněla svému Spasiteli opuštěnému v Getsemanské zahradě, odsouzenému na smrt a položenému v hrobě. Neodcházíme po skončení obřadů Zeleného čtvrtku a Velkého pátku hned a honem domů, ale zastavíme se v pokoře a kajícnosti před tváří Boží. Také na Bílou sobotu býval celodenní výstav v každém kostele, ale protože dnes není možné nechat kostel bez dozoru celý den (a hlídači kostela se hodně těžko shánějí) bude mít letos každý zájemce možnost alespoň na dvě hodiny na Bílou sobotu si v soukromí popovídat s přítomným Bohem.

JUBILEJNÍ ROK SVATÉHO FRANTIŠKA

Svatý František a jeho láska ke zvířatům

       V tomto jubilejním roce svatého Františka bychom se od něho mohli znovu naučit lásce a úctě ke stvoření. A ne jen tak povrchně, jako že když třídíme odpad a chováme se tiše v lese na houbách, dokazujeme tím naši náklonnost k přírodě. Jde o skutečně konkrétní vztah s živými tvory, kteří nás obklopují a mají své místo v Božím stvoření stejně jako lidé.

       Kdyby Bůh chtěl, aby žil člověk na světě sám jen se svojí rasou, jistě by si nedal tu práci, aby pět dní tvořil ptáky, ryby, savce a veškeré rostliny. Takže pyšná nadřazenost člověka nad zbytkem stvoření skutečně není na místě.

       Svatý František vnímá okolní svět jako Boží stvoření a radostně za něj Bohu děkuje. Ve vztahu ke zvířatům se František projevuje jako láskyplný učitel a ochránce, zvířata mu naslouchají, poslouchají ho a hledají u něj ochranu. Zachraňuje zajíčka i chycenou rybu, přikrmuje včely, aby přežily zimu, káže ptáčkům i rybám. Cvrček na jeho prosbu zpívá, sokol ho každé ráno budí, vlci po jeho kázání přestanou terorizovat vesnici.

       Příroda je pro Františka knihou o Bohu, ze které lze číst o jeho moci, moudrosti a dobrotě. Františkova láska ke stvoření je vyjádřením lásky k Bohu, který všechno stvořil, a tak František miluje přírodu díky své lásce ke Stvořiteli. A naopak stvoření miluje svatého Františka s důvěrou.

Kázání svatého Františka nebeským ptáčkům:

„Moji bratří ptáčkové, vy jste velmi zavázáni Bohu Stvořiteli svému a vždycky a na každém místě jej máte chválit, protože vám dal šat dvojnásobný a trojnásobný. Potom vám dal volnost lítat kamkoliv a také zachoval váš rod v arše Noemově, aby váš druh nevyhynul na světě. Také jste mu zavázání za živel vzduchu, který vám určil. Mimo to, vy nesejete ani nežnete a Bůh vás krmí a dává vám hory a údolí za útulek a vysoké stromy, abyste si stavěli hnízda. A ačkoli neumíte tkát ani šít, Bůh vás šatí, vás i vaše děti. Velice vás tedy Stvořitel miluje, když vám prokazuje tolik dobrodiní. A proto se varujte, moji bratří, hříchu nevděčnosti, ale vždycky se snažte chválit Boha.“

ZE STARÝCH KNIH PAMĚTNÍCH

Kronika Zpěváckého spolku „Střela“ v Plasích

Pěvecký spolek Střela byl založen v Plasích roku 1874 původně jako čistě mužský sbor, časem se proměnil na smíšený sbor, ve své obci byl velmi činný. Rozpuštěn byl pro nezájem mladých o zpěv v roce 1919.

Raději chodili cvičit do Sokola…

       Dne 20. dubna 1874 usneseno bylo založiti spolek zpěvácký. Schůze vykonána byla U České Koruny v Plasích. Dne 14. června konala se schůze za účelem provedení volby funkcionářů a ustanovení místnosti spolkové.

       Dne 2. ledna 1875 byl svolán výbor za příčinou masopustní zábavy, aby se poradil o věcech k tomu potřebných. Usneseno dávat zábavu masopustní v pondělí, a na to v úterý dětský ples. Pak vyzval pan řiditel činné údy, by se ku cvičení vždy v pondělí a ve čtvrtek řádně scházeli, by se dokonalý program k masopustní zábavě důkladně provedl.

Ku provedení dětské zábavy  uvolil se pan K. propůjčiti zdarma sál a také hudbu zdarma obstarati. Zúčastnilo se mnoho dítek, kterážto se bavila donekonečna, mezi tancem též přednesli, někteří hoši a děvčata nějaké básně. Jaké pak bylo mezi dítky vzdechnutí, když jim výbor spolku o 9 hodině oznámil konec zábavy, můžeme si domyslit. Všichni plaští úředníci i kaplani se zúčastnili, můžeme tuto zábavu nazvati, že Plasy takovéto nikdy nezažily.

       Slavnost školní, která se na začátku srpna roku 1875 v naší obci konala, zůstane účastníkům jistě dlouho hluboko v paměti. Otevírala se totiž nová třída, které již v Plasích bylo dlouho zapotřebí, a aby se tento akt důstojně oslavil, sestaven byl slavnostní program.

       Prvního dne slavnosti o 8 hodině večer sešli se členové Besedy a spolku „Střela“, vzali si lampiony a spolu s hudbou hnuli se ve velkém účastenství lidu ve slavnostním průvodu k obydlí učitelů a členů školní rady, kteří na zřízení nové třídy měli nejvíce zásluh. Před každým bytem zapěl náš spolek Střela dvě až tři písně.

       Druhý den o 9 hodině ranní konaly se služby Boží, ve kterých měl pan farář velmi dojemnou řeč, ve které význam slavnosti líčil. Z chrámu Páně hnul se průvod za střelby z hmoždířů k budově školy, kde konal se obřad vysvěcení třídy.

Třetího dne slavnosti byla u České Koruny pořádána zábava pro školní dítky, při níž nadějné mládeži tancem, zpěvem a hrami čas od 3 do 8 hodin velmi mile uplynul.

Dne 14. listopadu konalo se v divadelní místnosti konventské divadelní představení a živé obrazy za přítomnosti knížete z Metternichů. Produkce našeho sboru byla provedena na jevišti a vydařila se výborně. Tento den vydobyl si spolek náš vavřínů uznání i vrchnosti, což mu pro budoucnost prospěti může.

První pěveckým spolkem Střelou provedená vokální mše svatá provedena byla 18. května 1876. Mše sestávala se z pěti sborů:

Slyš nás, Hospodine, Plesej duše, Hospodine, vyslyš, Ave Maria, Slyš Bože všemocný.

Dne 18. června 1884 byla spolková schůze, na programu jejím bylo 1) svěcení zvonů, 2) Slavnost desetiletého trvání spolku, 3) O uspořádání výletů. Usneseno bylo, že před svěcením zapěje sbor „Sladký a přímý je Hospodin“, po svěcení pak skladbu „Anděl“. Při slavnosti svěcení bude sloužena velká mše, pak banket a koncert. Pořádání výletů je zatím odloženo, protože výlet nyní hodlá pořádat sbor hasičů.

Dne 7. července zúčastnil se náš pěvecký spolek činně při přivezení nových zvonů. Smíšený sbor shromáždil se v kostele, odkud se vyšlo zvonům vstříc až k rybníkům. Po krátké řeči farářově zapěl sbor „Modlitba nad hvězdami“. Dne 9. července spolu s dalšími spolky zúčastnili jsme se přivítání Jeho Eminence pana kardinála. Večer pak bylo pro pana kardinála uspořádáno zastaveníčko s hudbou a lampiony. Udeřením 9. hodiny večerní hnul se průvod před zámek, kde zapěl náš sbor a zástupci spolků pak nahoře v sále oslovili Jeho Eminenci. Poté zahrála hudba „Kde domov můj“ a po trojím provolání „Sláva“ hnul se průvod zpět k hostinci, kde se rozešel. O našem vystoupení vyjádřil se pan kardinál velmi lichotivě.

Druhý den konalo se biřmování a po něm slavnostní svěcení zvonů, které osobně vykonal pan kardinál ze Schwarzenberků.  

Dne 27. března 1887 pořádal pěvecký spolek v knížecím hostinci koncert, který měl značný úspěch. Vstupné bylo 30 korun a program pestrý a obecenstvo, kterého se sešlo, vzdor nepříznivému počasí, mnoho, odměňovalo bouří pochvaly amatérské naše výkony. Zábava byla veselá a trvala neobyčejně dlouho.

DOPISY OD PAPEŽŮ

Encyklika DIVES IN MISERICORDIA Jana Pavla II.

O Božím milosrdenství (1980)

       Zdálo by se, že Kristus, který chodil, konal dobro a uzdravoval, léčil každou nemoc a každou chorobu, když je sám zajat, odsouzen, bičován a přibit na kříž, by si jistě sám zasloužil nejvyšší milosrdenství od lidí, kterým pomáhal. Nicméně žádné milosrdenství neobdržel. Ani jeho nejbližší ho nemohou ochránit a vytrhnout z rukou protivníků. V tu chvíli se naplňují slova proroků a zejména proroka Izajáše: „Jeho ranami jsme uzdraveni.“

       Svým utrpením a vzkříšením nám Kristus ukázal Boha milosrdné lásky právě tím, že přijal kříž jako cestu ke vzkříšení. Proto, když si připomínáme Kristův kříž, jeho utrpení a smrt, naše víra a naděje by měly být soustředěny na Vzkříšeného. Ve svém vzkříšení Syn Boží dokonale zažil na sobě milosrdenství Otce, tedy lásku Otce, která je silnější než smrt.

       Církev žije pravý život, když vyznává a hlásá milosrdenství, tuto nejúžasnější vlastnost Stvořitele a Vykupitele, a když vede lidi k pramenům milosrdenství Spasitele. V tomto ohledu je velmi důležité neustále rozjímat nad Božím slovem a především vědomě a vhodně přijímat eucharistii a svátost smíření. Eucharistická oběť svědčí o nevyčerpatelné lásce Boha Otce a jeho Syna. Svátost pokání všem narovnává cestu, i když jsou zatíženi těžkými hříchy. V této svátosti může každý člověk zažít milosrdenství zvláštním způsobem, tedy láskou, která je silnější než smrt.

       Otcova ochota přijmout i marnotratné syny, kteří se vracejí do jeho domu, je nekonečná a nevyčerpatelná. Žádný lidský hřích nemůže tuto moc překonat ani omezit. Pouze nedostatek dobré vůle, neochota obrátit se a odpor vůči milosti a pravdě může v člověku vybudovat bariéru.

        Proto církev vyznává a hlásá obrácení. Obrácení k Bohu spočívá v objevení jeho milosrdenství, tedy v lásce, která je trpělivá a laskavá.

       Ježíš Kristus učil, že člověk by neměl jen přijímat a prožívat Boží milosrdenství. Ale také být milosrdný k druhým. Kristus Pán je sám silným příkladem a povzbuzením. Následováním jeho příkladu můžeme s veškerou pokorou duše projevovat milosrdenství druhým.

       Církev hlásá a vyznává různými způsoby pravdu o Božím milosrdenství, která byla zjevena v ukřižovaném a vzkříšeném Kristu. Snaží se projevovat milosrdenství lidem skrze lidi. Ale nikdy nesmí církev zapomenout na modlitbu, na prosící volání o Boží milost, proti mnoha zlům, která zatěžují a ohrožují lidstvo.

V Římě, o První adventní neděli roku 1980.

MODLITBA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

o 2. neděli velikonoční, neděli Božího milosrdenství

Pane Ježíši,

prosím, abys přijal mou modlitbu,

 přímluvy mých patronů, svatých a Božích andělů.

Milosrdný Ježíši,

smiluj se pro své utrpení nade mnou

a vyslyš mé prosby.

Obětující se Ježíši,

který jsi trpěl smrtelnou úzkostí

v zahradě Getsemanské.

Ježíši za naše hříchy potící se krví,

posmívaný, bičovaný, trním korunovaný, na kříž přibitý,

s bolestí opuštěnosti a osamocení umírající,

lituji všech svých hříchů,

které byly příčinou tvého nesmírného utrpení,

a prosím o tvé milosrdenství pro naši rodinu,

přátele, příbuzné a všechny hříšníky,

zvláště pro ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.

Milosrdný Ježíši,

obrať všechny, kdo v tebe nevěří,

aby poznali tvou lásku

a skrze tvé nekonečné milosrdenství byli spaseni.

Milosrdný Ježíši,

daruj milost obrácení hříšníkům,

kteří setrvávají ve svém hříchu.

Pomoz nám, abychom se očistili ode všech hříchů

a upřímně jich litovali,

aby nám svaté přijímání bylo posilou a požehnáním.

Milosrdný Ježíši,

smiluj se pro své utrpení,

uzdrav naše nemocné a obrať naše nepřátele.

Ochraňuj nás ode všeho zlého,

provázej nás a žehnej nám.

Amen.